Postavení nového instruktora v rámci vzdělávání oDISea jeho přínos na Orientačních dnech®

V dnešní době je spousta organizací, která podniká spoustu akcí, táborů, adaptačních kurzů, výletů, výprav, …, které mají většinou za cíl se pobavit, najít kamarády, zažít spoustu zajímavých věcí, něčemu se naučit, zahrát si, … prostě se zabavit.

Tak tomu možná na první pohled může být i na Orientačních dnech® ve Fryštáku. Ale tyto programy pro školy by měli mít jiný cíl a význam. To můžeme vidět a číst v některých publikacích, bakalářských a diplomových pracích, a hodnocení účastníků z řad žáků, studentů či učitelů, kde se dozvíme o přínosu těchto kurzů. Při Orientačních dnech® nejde jen o to, zahrát si hry, mít zážitky, zasmát se, „zablbnout“, odpočinout si, … Ale možná právě naopak! Zajet na hlubinu, pořádně si sednout na zadek a zamyslet se, jít do všeho naplno - ať už v týmu, ať už sám se sebou, pořádně hledat možnosti, způsoby, posunout si svoji komfortní zónu, spolupracovat, tvořit, komunikovat, hledat…

Jak tyto cíle naplňovat? Jak účastníky vést k tomu, aby si toho „odvezli co nejvíce“? Jak jim ukazovat hodnoty života? Kolik dávat prostoru pro hledání svého já? Kam vést, aby se mohli účastníci zamyslet nad spoluprací? Proč si vzájemně naslouchat? Kudy ukazovat cestu budoucnosti?

Je tu spousta otázek, zamyšlení, cest, možností… které může velmi ovlivnit hloubku a řekněme „sílu“ daných kurzů. A když se zamyslíme nad tím, co vytváří a naplňuje z velké části Orientační dny®, tak to jsou jejich instruktoři. Pokud chceme něco předávat účastníkům - musíme v tom mít sami jasno. Jak říká sv. Augustin: „Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.“ Měli bychom jim umět dát prostor pro hledání, vytvořit atmosféru pro otevření se, naučit se naslouchat a porozumět, být empatičtí, umět vést skupinovou dynamiku…

Proto tématem mého výzkumu je osobnostní rozvoj nových - začínajících - instruktorů v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku na Orientačních dnech®.