Pragmatická sankce a nástup Marie Terezie na trůn

Protože se Karel VI. obával nejednotnosti Habsburské monarchie po své smrti, vydal roku 1713 zákoník později nazvaný pragmatická sankce. Vedla ho k tomu obava, že nebude mít mužského potomka. Hlavními body tzv.pragmatické sankce byly: nedělitelnost Habsburské monarchie a zachování principu primogenitury, a dokonce, pokud by panovník neměl mužského potomka, i v ženské linii. To mělo umožnit nástup jeho dcery Marie Terezie na trůn. Stavové všech rakouských dědičných zemí schválili tento zákoník v letech 1720-1725. Karel VI. po celou dobu své vlády vynakládal možná až příliš veliké úsilí k tomu, aby byl tento zákoník hlavními evropskými mocnostmi uznán. Jedním z ústupků bylo zrušení Východoindické kompanie, založené roku 1718 v Ostende v Rakouském Nizozemí. Nato uznala platnost tzv. pragmatické sankce roku 1730 Anglie a roku 1732 Dánsko a Nizozemí. Spor o obsazení uvolněného polského trůnu přerostl ve válku s Francií a Španělskem na jedné straně a Rakouskem na straně druhé. Konflikt trval v letech 1733-1735.