Přenositelnost práv penzijních systémů v EU

Systémy důchodového zabezpečení jsou součástí téměř všech právních systémů na světě. Nejinak tomu je v Evropské unii (EU), i České republice.

Důchodové zabezpečení (pojištění) v České republice je spolu s nemocenským pojištěním součástí sociálního zabezpečení ve smyslu zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů, a je zakotveno v právním řádu především zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.

Doplňkovým systémem důchodového zabezpečení je pak penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů. Okrajově se pak důchodového zabezpečení dotýká soukromé životní pojištění.

Na úrovni Evropské unie jsou právním základem důchodového zabezpečení především články 42 a 94 Smlouvy o založení ES. Směrnice 2003/41/ES o činnostech institucí penzijního pojištění a dohledu nad nimi, a 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení ve znění směrnice 96/97/ES

Většina systémů důchodového zabezpečení je tvořena tzv. 3 pilíři, kdy první pilíř bývá průběžně financovaný a povinný, se státní garancí, třetí pilíř bývá čistě dobrovolný a založený na fondovém principu, bez státní garance. Druhým pilířem jsou pak většinou v té či oné podobě penzijní systémy s velkou účastí zaměstnavatelských subjektů. A právě druhé pilíře systémů důchodového zabezpečení jsou neodlišnějšími částmi těchto systémů.

Problém sjednocování právních norem v rámci celé Evropské unie, a potažmo i problém přenositelnosti práv ze systémů důchodového zabezpečení, je obecně jejich velká historická rozmanitost. Ta má své kořeny především ve vývoji evropského prostoru od konce 19. století, až dodnes.
Historické odlišnosti ve vývoji jednotlivých evropských zemí stojí také za tím, že zatímco evropské země bývalého „západního bloku“ mají již poměrně velké zkušenosti s druhým a třetím pilířem důchodového zabezpečení, včetně fondového principu financování. Na druhou stranu země bývalého „východního bloku“ (krom bývalého východního Německa) se musejí se zaváděním těchto pilířů teprve buď potýkat a nebo jsou tyto systémy natolik mladé, že nelze jejich dopady stále ještě plně predikovat.