Přerovec - práce z Archeologie a muzea

V mé práci se zabývám místem, kde nedaleko Suchých Lazců a Nových Sedlic, východním směrem od obce v oblasti Černého lesa, v blízkosti osady Přerovce v polesí Štítina (obr.1), stávalo opevnění - nejspíše dřevohlinitého charakteru.

Opevnění bylo umístěno na ostrožně klínovitě vybíhající do údolí, v nadmořské výšce 385 m, nad soutokem dvou bezejmenných potoků, které tečou u její jihozápadní a severní paty. Hradbu tvoří jednodílné jádro nepravidelného oválného až lichoběžníkového tvaru s maximálními rozměry 50 x 40 m s následným příkopem a valem. Delší osou je orientováno ve směru východ - západ a k západu taky klesá. Je nerovné s poměrně četnými a někdy i dosti hlubokými depresemi, zvláště v jihovýchodní a východní části. Některé z depresí jsou zřejmě recentního původu a souvisí s prováděnými výkopy (obr. 2).
Na východní straně je opevnění odděleno od mírně stoupajícího hřebene šíjovým příkopem, částečně vylámaným ve skále, který je v těchto místech nejširší. Při vrcholu dosahuje šířky až 15,5 m, u dna pak 2,5 - 3,0 m. Na poměrně obtížně přístupné severní a severozápadní straně, chráněné sráznými svahy ostrožny, je příkop naopak velmi mělký a jen 1,0 - 1,5 m široký. Nevýrazný je zde ovšem i následný val, mající stejnou šířku 1,0 - 1,5 m. Převýšení centrálního plató tu činí 4,0 - 5,0 m, zatímco val převyšuje příkop jen o 0,5 - 0,8 m. V severovýchodním nároží, kde val sílí a plynule přechází ve stoupající terén, je zřejmě také nápadné rozšíření příkopu (obr. 3). Je zcela možné, že právě zde mohla ústit přístupová komunikace vedená v konečném úseku od severovýchodu. Závěrečnou část přístupu k fortifikaci po hřbetu ostrožny by mohla naznačovat novověká alej listnatých stromů. V protější severozápadní zatáčce opevnění je příkop nejspíše druhotně přerušen, pravděpodobně v souvislosti s těžbou dřeva. Ve vyklenutém západním čele je však opět širší - až 7,5 m při vrcholu a maximálně 2,0 m u dna, ale i hlubší - cca 3,0 m. Koruna valu nad strmým srázem je takřka ve stejné výši jako západní část vlastního jádra. Na jihu, kde je fortifikace vcelku nejhůře hájitelná, je val nejmohutnější. Temeno je široké až 3,5 m, příkop při vrcholu 7,0 - 8,0 m a při dně 2,0 - 2,5 m. Příkop je zde také evidentně hlubší než na straně západní; v jihozápadním zaoblení je pozorovatelné schodovité snížení terénu. Přerušení příkopu v šíři 3,0 m přibližně v polovině jeho délky je zřejmě původní a souvisí nejspíše s možností rychlého přístupu na val. Ten se v jihovýchodním nároží přimyká k východním směrem stoupajícímu hřebeni.