Seminární práce na téma Kontraktilní funkce myokardu

Kontraktilní funkce myokardu

Kontraktilita srdeční svaloviny je zajištěna změnou membránových potenciálů na povrchu buňky. Základním iontem ovlivňujícím kontraktilitu srdeční svaloviny je vápník. Během akčního napětí dochází vlivem depolarizace k otevření vápníkových kanálků a následnému vstupu vápenatých iontů do buňky. Zvýšené hodnoty intracelulárního vápníku způsobí navázání Ca2+ na bílkovinu troponin C, začnou se tvořit příčné můstky mezi hlavními kontraktilními bílkovinami aktinem a myozinem a dojde k jejich posuvu, který vede ke kontrakci celého kardiomyocytu. Děj, kdy se elektrický vzruch šíří po membráně a způsobuje mechanickou odpověď téže buňky je znám jako vazba mezi excitací a kontrakcí. Tento proces je na rozdíl od svalstva kosterní svaloviny závislý na přísunu extracelulárního vápníku. Z toho vyplívá, že kontrakce myokardu nemůže dlouhodobě probíhat v bezvápníkovém prostředí. K tomu aby byla kontrakce ukončena a došlo k relaxaci je nutné opětovné snížení intracelulárního vápníku, k čemuž dojde pomocí specializovaných procesů.