Seminární práce z Práva - Pacht

Pacht
Právní institut „PACHT“ po delší historické odmlce opět zavádí zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „nový občanský zákoník“ nebo „NOZ“). I když je tento archaický termín proti srsti mnohým z právnické i laické veřejnosti, institut i když současnou právní úpravou neupravený je využíván v každodenním životě. Níže uvedený článek se snaží shrnout novou úpravu tohoto institutu a upozornit na pár ustanovení, která by v případě ignorance tohoto staronového institutu mohla způsobit nežádoucí důsledky pro účastníka pachtovního vztahu.

Původ a význam pachtu
Termínem „pacht“ (lat. Pactum) se ve středověku označoval časově vymezený pronájem zemědělské půdy a zemědělských objektů. Vztah mezi zemědělcem, který si půdu pronajal (pachtýř) a vlastníkem půdy (propachtovatel) na rozdíl od pouhého nájemního vztahu s právem věc užívat, byl spojen i s právem věc požívat.

Jak uvedeno v úvodu, jedná se o znovuzavedení daného institutu do české právní úpravy. Pacht upravoval do konce roku 1950 zákon č.946/1811 Sb.z.s., obecný zákoník občanský, který ve svém ustanovení § 1091 definuje institut pacht a rozdíl od institutu nájmu:
„Lze-li užívati pronajaté věci bez dalšího vzdělávání, nazývá se taková smlouva smlouvou nájemní; lze-li ji však užívati jen pílí a přičiněním, nazývá se smlouvou pachtovní. Byly-li smlouvou současně pronajaty věci prvého i druhého druhu; budiž smlouva posuzována podle povahy hlavní věci.“