Socializace jedince do společnosti

CHARAKTERISTIKA SOCIALIZACE

Existují pouze dva mezníky socializace jedince do společnosti a oba dva jsou biologické - jeho narození a smrt. (Odehnal, 1988) Na svět člověk přijde jako biologická bytost a bytostí společenskou se teprve stane. (Nakonečný, 1999). Lidský jedinec přichází na svět jen jako potenciální člověk. Člověkem se stává v procesu socializace, jehož výsledkem je získání specificky lidských způsobů psychického reagování, vnímání, myšlení, cítění a konání, tedy osvojení si vlastností, které mu umožňují život ve společnosti. (Sollárová, 2008)

Socializace je univerzálním prostředkem kultury a společnosti k zajištění kontroly chování a myšlení svých členů. Prochází jí v určitém smyslu každý lidský tvor a kontrolní mechanismy jsou vbudovávány přímo do podstaty té které společnosti. Výsledkem socializace je bytost, která má nejen nezbytné vědění, ale i internalizovala hodnoty, normy a měřítka své kultury. (Keller, 2005)

Vlivy společnosti jsou nicméně značně rozmanité. Jeden každý se s jinými vlivy vzájemně doplňuje a s některými je v přímém rozporu. (Odehnal, 1988) Také vnitřní a vnější mechanismy socializace jsou v neustálé interakci. Z jedné strany mají vnější mechanismy nepopiratelný vliv na mechanismy vnitřní. Člověku žijícímu ve společnosti jsou odkrývány i významy jeho vlastního chování. V důsledku toho se jeho chování stává záměrným. Ale není to pouze chování člověka, co si uvědomuje, jsou to i procesy jeho myšlení. A tak postupem času začíná kontrolovat nejen svoje chování, ale i svoje myšlení a prožívání (Vygotskij, 2004). Z druhé strany i člověk působí jednak přímo na objekt své socializace (Odehnal, 1988) a jednak, v globálnějším slova smyslu i na kulturu, ve které žije a do které vrůstá tzv. „kulturně historická koncepce“. (Vygotskij, 2004).