Symptomy katolické religiozity na území města Plzně - část Bory - koncem 90. let 20 století

1) Úvod, vymezení a nastínění cíle práce


„Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi,“ toto jsou úvodní slova Bible, knihy knih, která byla po staletí ba tisíciletí hlavní studnicí vědomostí, moudrosti a jejíž znalost byla, stejně jako znalost řečtiny a latiny, považována za znak nejvyšší možné vzdělanosti.
Co nám však tato slova říkají v závěru roku 2000 - posledního roku právě končícího století a tisíciletí? Zdá se mi, a nejsem sám, že právě v konci milénia se zapomíná nejenom na Písmo, ale i na vše dobré a podstatné (celkem zvláštní je, že více se připomínají věci negativní, byť jich bylo mnohem méně) co církev světu přinesla.
Vždyť mnozí lidé ani nevědí, že náš letopočet je vlastně letopočtem církevním, datujícím se od narození Ježíše Krista. A církev je i, dá se říci, jedním z hlavních pilířů kulturního pantheonu naší evropské civilizace. Vždyť to, že jsme státem kulturním, civilizovaným a vzdělaným, je důsledek christianizace naší země.
Proto si myslím, že je velkou škodou pro nás pro všechny tato nevědomost a současná, alespoň například oproti již více vzdálené minulosti, recese církevního a dnes již i, a to hlavně dík pochybným hromadným sdělovacím prostředkům a podivným novým nízkým zálibám, duchovního života.

Rozhodl jsem se proto vybrat si v našem krásném městě jistou jeho část, přesně si ji vytýčit a provést zde výzkum zkombinovaný ze zúčastněného pozorování a rozhovoru, spojeného se standardizovanými otázkami dotazníkového typu. Takto získaná data, doplněná slovním komentářem budou seřazena do přehledných tabulek a grafů a celá tato studie by nám měla ukázat, jak je katolická církev vnímána obyvateli vytýčené oblasti.

Věřím, že tato práce bude přínosem nejenom pro mne, ale i pro všechny čtenáře a že nám odpoví na otázku zda existuje úpadek církevního života. Jestli ano, tak se pokusím alespoň částečně odkrýt jeho důvody a na mých případných pokračovatelích bude, aby se pokusili tomuto trendu zamezit. Vždyť církev již dva tisíce let představuje nejvyšší záruky morálního života a morálka je právě pro tuto hektickou a zmatenou dobu tou věcí, troufám si tvrdit, nejdůležitější.