Vojenství Římské říše

Římské vojenství v době královské

Vojenská služba patřila v Římě k nejdůležitějším složkám veřejného života. Význam obrany se zvyšoval zejména v raném období Říma, kdy existence města přímo závisela na schopnosti ubránit se soupeři a porazit jej dříve, než on sám zasadí zničující úder. Úspěšné obrany dosáhl Řím za svého raného období ustanovením služby v armádě všeobecnou povinností. Jádrem armády byla pěchota. V královské době byl sbor pěšího vojska označován slovem legie (legio). Každá rodová tribus odváděla do legie skupinu 1000 vojáků. Jednotlivé kurie dodávaly jednotky o 100 mužích – setniny (centuria; centum = 100). Centurie se skládaly z deseti dekurií (decuria), v nichž bylo deset mužů (decem = 10). Nejstarší římská legie tedy čítala 3000 mužů. O velení legie se dělili tři vojenští tribunové (tribuni militum), z nichž každý velel skupině tisíci vojáků pocházejících z jedné tribue.