Anatomie 1 - skripta

Anatomie je nauka o stavbě lidského těla (z širšího přírodovědného hlediska živočišného těla vůbec), o uložení a struktuře jeho částí, o jejich vztazích vzájemných i vůči celku organismu. Zabývá se organismem zdravým, normálním, a je proto někdy (na rozdíl od anatomie patologické) označována jako normální anatomie. Je jedním z podkladů dalších oborů lékařství a medicínského studia. Pro fyziologii podává obraz stavby orgánů, jejichž funkcí se fyziologie zabývá, pro patologickou anatomii poskytuje normu, od níž tento obor zjišťuje odlišnosti v organismu nemocném nebo nesprávně vyvinutém; pro klinické obory je podkladem pro rozpoznávání lokalizace chorobných dějů a pro stanovení operačních přístupů a cest.
Název „anatomie" pochází z řeckého anatemnein, tj. rozřezávat; poznávání stavby těla rozřezáváním, rozborem při pitvě, je nejstarší a nejběžnější metodou anatomie. Dnes ovšem není metodou jedinou; anatomie využívá různých zobrazovacích technik v lékařství; používá jednak rentgenových paprsků, a to normální technikou prohlížení a snímkování (popřípadě i po předchozím naplnění cév či dutin orgánů látkou v rentgenovém obrazu kontrastní - lze tak sledovat i orgány a struktury na živém) nebo technikou počítačové tomografie, dále užívá magnetické nukleární resonance, ultrazvukového zobrazování apod. Anatomie pracuje také s měrnými údaji; využívá též rozsáhle lupy a mikroskopu. Stále vzrůstá význam experimentu v poznáváni zákonitostí stavby organismu. Pro tento širší pohled anatomie se od počátku 19. století užívá označení morfologie (z řeckého morfé, tvar). Názvu poprvé užil Burdach*) (1800), po něm J. W. Goethe**), pro nauku odvozující z anatomie obecný plán uspořádání organismu. Teprve E. Haeckel***) použil v dnešním smyslu pojmu morfologie pro souhrn poznatků o tvarech a struktuře organismů.