Anatomie pro bakaláře - Obecná anatomie, systémy pohybové a orgánové

1 OBECNÁ ANATOMIE, ANA TOMIA GENERALIS
Anatomie člověka je včda zabývající se stavbou zdravého lidského tčla. Základní metodou studia je anatomická pitva - odtud pochází název oboru (ř. anatemnein - rozřezávat). Histologie je včdní disciplína, která se z anatomie oddčlila. Zabývá se mikroskopickou stavbou tčla. Anatomie, histologie a biologie jsou morfologické vědy (ř. morfě - tvar).
Rozdělní anatomie
Systematická (soustavná) anatomie je základní disciplinou anatomie. Popisuje jednotlivé systémy -soustavy tčla: systém pohybový (pasivní a aktivní pohybový aparát), systém cévní, systémy vnitřních orgánů, systém nervový, systém žláz s vnitřní sekrecí, smysly a kůži.
Topografická - regionální anatomie popisuje tčlo po jeho Částech a krajinách (L region - krajina). Je důležitá pro klinické obory, nezbytná pak pro obory chirurgické. Její význam výrazné vzrostl po zavedení nových zobrazovacích neinvazivních metod - zejména CA (počítačové tomografie) a MR (magnetické resonance).
Neuroanatomie je speciální disciplinou anatomie. Popisuje stavbu periferní a centrální nervové soustavu a nervové dráhy. Na nčkterých školách je součástí neurovčd, které zahrnují teoretické disciplíny (anatomii, histologii, embryologii a fyziologii nervové soustavy) a klinické disciplíny, zabývající se onemoenčními nervového systému (neurologii, neurochirurgii, psychiatrii).
Srovnávací anatomie porovnává morfologii tčla různých živočišných druhů. V humánní mcdicínČ je důležitá z pohledu embryologie, pončvadž ontogeneze (vývoj jedince) je zkráceným opakováním fylogeneze (vývoje druhového).
Antropologie (antropologická anatomie) je srovnávací anatomií človčka. Zabývá se individuálními tvarovými a morfometrickými charakteristikami lidského tčla a jeho Částí a morfologickými charakteristikami současných i historických lidských plemen.
Embryologie se zabývá vývojem tčla a jeho orgánových soustav bčhem ontogeneze a odchylkami od tohoto vývoje. Období embryonální (zárodečné) trvá do 3. lunárního mčsíce, období fetální (plodové) na nčj navazuje a trvá do porodu, v normč do konec 10. lunárního mčsíce. Část odchylek od normálního vývoje představuje regres (návrat k nižšímu vývojovému stupni) - mluvím o atavismech, jiné variety předbíhají vývoj - progresivní variety.

Anatomie věková se zabývá anatomickými charakteristikami různých období lidského včku. Jako výchozí norma je v učebnicích popisována anatomie dospčlého lidského tčla. Postnatální (1. natus -porod) členční lidského včku je následující: intáns - dčtský včk (od narození do 14 let), juvenis -ncdospčlý mladý včk (do 20 let), adultus - dospčlý včk (20 - 40 let), maturus - zralý včk (40 - 60 let), senilis - stařecký věk (nad 60 let). Specifická je anatomie nedospělých jedinců, a to nejenom vzhledem k menším rozměrům dětského těla a jeho odlišným proporcím, ale také proto, že mnohé orgány dokončují svůj vývoj až po narození. Týká se to nejen velikosti orgánů, ale Často i jejich tvaru, polohy a funkce (např. postnatální ascensus - vzestup nebo descensus - sestup řady orgánů, mohutný rozvoj lymfatických tkání a orgánů, nedokončený vývoj pohlavních orgánů). Radu anatomických odlišností vykazuje také anatomie stařeckého věku (např. involuce pasivního i aktivního pohybového aparátu, ptóza pokles nčkterých orgánů, involuce pohlavních orgánů).
Aplikovaná - klinická anatomie je nadstavbový obor anatomie, který se podrobněji věnuje kapitolám, které mají v klinických disciplínách prvořadý význam. V současnosti existuje řada speciálních učebnic klinické anatomie, ale klinické poznámky jsou vkládány i do učebnic systematické anatomie.