Geobiocenologická typologie krajiny Česká Republika
Popis:
Cílem geobiocenologické typologie krajiny je diferenciace přírodního (potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině. Je to takový stav, který by nastal v současné krajině při vyloučení zásahů člověka. Představa o přírodním stavu geobiocenóz v krajině je jediným přírodovědně objektivním východiskem a základnou pro hodnocení již uskutečněných i budoucích změn v krajině. Výsledky geobiocenologické typologie poskytují nezbytné podklady pro ochranu krajiny, rámce pro diferencovanou péči o krajinu a její využití a jsou východiskem pro plánování krajiny. V posledních letech je geobiocenologická typizace využívána v ČR především při projektování a tvorbě územních systémů ekologické stability krajiny dle Zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny (Míchal 1994, Löw a kol. 1995).
Geobiocenologická typizace je i základem metodického postupu biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí (Buček, Lacina 1979,1981,1995), který se skládá z řady na sebe navazujících kroků, vycházejících ze srovnání přírodního a aktuálního stavu geobiocenóz v krajině:
Klíčová slova:
typologie
geobiocenóza
krajina
biogeografia
ekologie
Obsah:
- Předmluva 5
1. Úvod 7
2. Principy geobiocenologické typologie krajiny 9
2.1. Individuální a typologické členění krajiny 9
2.2. Geobiocenologický klasifikační systém 9
2.3. Tvorba mapy skupin typů geobiocénů 12
3. Nadstavbové jednotky geobiocenologické typizace 14
3.1. Vegetační stupně 14
3.1.1. Dubový vegetační stupeň 14
3.1.2. Bukodubový vegetační stupeň 16
3.1.2.1. Suchá (xerická) varianta bukodubového vegetačního stupně 19
3.1.3. Dubobukový vegetační stupeň 19
3.1.4.1. Bukový vegetační stupeň 22
3.1.4.2. Dubojehličnatá varianta 25
3.1.5. Jedlobukový vegetační stupeň 27
3.1.6. Smrkojedlobukový vegetační stupeň 30
3.1.7. Smrkový vegetační stupeň 33
3.1.8. Klečový vegetační stupeň 34
3.2. Trofické řady a meziřady 36
3.2.1. Oligotrofní řada a 36
3.2.2. Oligotrofněmezotrofní meziřada ab 37
3.2.3. Mezotrofní řada b 38
3.2.4. Mezotrofně nitrofilní meziřada bc 39
3.2.5. Mezotrofně bázická meziřada bd 41
3.2.6. Eutrofně nitrofilní řada c 43
3.2.7. Nitrofilně bázická meziřada cd 45
3.2.8. Bázická řada d 46
3.3. Hydrické řady 48
3.3.1. Hydrická řada 1 - suchá 48
3.3.2. Hydrická řada 2 - omezená 49
3.3.2.1. Hydrická řada 2v - omezená vrcholová varianta 50
3.3.3. Hydrická řada 3 - normální 51
3.3.4. Hydrická řada 4 - zamokřená 52
3.3.5. Hydrická řada 5 - mokrá 53
3.3.6. Hydrická řada 6 - rašeliništní 55
4. Skupiny typů geobiocénů 57
4.1. Přehled skupin typů geobiocénů podle vegetačních stupňů 57
4.2. Charakteristiky skupin typů typů geobiocénů 62
4.3. Abecední seznam skupin typů geobiocénů 235
5. Použitá a doporučená literatura 238
Přílohy 241
1. Model skupiny typů geobiocénů 242
2. Geobiocenologický profil 243
3. Kartogram vegetační stupňovitosti čr 244
4. Geobiocenologický klasifikační systém čr
Zdroje:
- Ambos, Z. (1991): Charakteristiky skupin typů geobiocénů ČSFR. Folia Universitatis agriculturae. VŠZ Brno, 94 s.
- Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie I. Ekologicko cenotické charakteristiky rostlin lesů a křovin Čech, Moravy a Slezka. MZLU Brno.
- Bauer, Z. (1976): Analýza struktury ptačí složky a její dynamika v jednom typu skupiny geobiocénu Fagi-abieta inferiora v Hrubém Jeseníku. Zprávy Geografického ústavu ČSAV v Brně, roč. 13, č. 3-4, s. 65-76.
- Buček, A. - Lacina, J. (1977): Hodnocení biogeografických poměrů CHKO Žďárské vrchy. Zprávy Geografického ústavu ČSAV v Brně, roč. 14, č. 2/3, s. 21-57.
- Buček, A. - Lacina, J. (1979): Biogeografická diferenciace krajiny jako jeden z ekologických podkladů pro územní plánování. Územní plánování a urbanismus, roč. 6, č. 6, s. 382-387.
- Buček, A. - Lacina, J. (1980): Biogeografická diferenciace krajiny Svratecké hornatiny. Zprávy geografického ústavu ČSAV v Brně, roč. 17, č. 4, s. 196-225.
- Buček, A. - Lacina, J. (1984): Biogeografický přístup k vytváření územních systémů ekologické stability krajiny. Zprávy Geografického ústavu ČSAV v Brně , roč. 21, č.4, s. 27-36.
- Buček, A. - Lacina, J. (1993): Územní systémy ekologické stability. Veronica, 1. zvláštní vydání, 48 s.
- Buček, A. - Lacina, J. (1995): Přírodovědná východiska ÚSES. In: Löw J. a kol: Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk Brno, s. 9-28.
- Chytrý, M. (1995): Předběžný přehled společenstev teplomilných doubrav jižní Moravy a západního Slovenska. Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, roč. 30, č. 1, s. 61-68.
- Chytrý, M. - Vicherek, J. (1995): Lesní vegetace Národního parku Podyjí / Thayatal. Academia Praha, 166 s. + mapa v měř. 1:25 000.
- Culek, M. /ed./ a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma Praha, 347 s. + 1 mapa v příloze.
- Czudek, T. /ed./ a kol. (1976): Regionální členění reliéfu ČSR. Mapav měř. 1:500 000. Geografický ústav ČSAV v Brně.
- Demek, J. /ed./ akol. (1987): Hory a nížiny. Acaemia Praha, 584 s.
O souborech cookie na této stránce
Soubory cookie používáme pro funkční účely, pro shromažďování a analýzu informací o výkonu a používání stránky.