Popis:
Rétorika bývá považována za disciplínu patřící minulosti. Při vyslovení slova rétorika si většina z nás vybaví antické nebo středověké myslitele, filosofy a řečníky. Přitom rétoriku lze vnímat naprosto aktuálníma očima, jako - obecně řečeno - umění mluvit na veřejnosti. Umění přednést své argumenty, zapůsobit na své posluchače a diváky, přesvědčit je o svých názorech a získat je pro svou věc. Rétorika je tedy nezbytnou dovedností a technikou současné společenské a politické komunikace.
Bylo tomu tak vždycky, ačkoli se mohlo - například během komunistické totality - zdát, jako by rétorika ztratila svůj význam a své postavení. Řečnictví v komunismu bylo suché, nevzhledné, nepřesvědčivé. Bez nadsázky lze říci, že jedním z důvodů pádu komunismu byla i neschopnost přesvědčit o jeho přednostech širokou veřejnost. A to nejen činy, ale i slovy, rétorikou.
Moderní doba přináší doslova překotný rozvoj mezilidské komunikace, ať už v osobním, soukromém životě, tak především ve veřejném prostoru. Komunikují se témata politická, ekonomická, obchodní, svrchované důležitosti nabývá masová komunikace v hromadných sdělovacích prostředcích - médiích, ale i komunikace reklamní a marketingová, na níž doslova stojí celý svět podnikání a obchodu.
A přitom jde vlastně stále o totéž: chcete-li se uplatnit na trhu - zboží, informací, myšlenek - musíte umět své sdělení podat tak, aby vám bylo dobře rozumět, abyste zaujali své publikum a dokázali mu vštípit, že právě to vaše zboží, vaše myšlenky jsou nejen navýsost důležité, ale že je to publikum nezbytně potřebuje ke svému životu. K tomu ovšem slouží rétorika jako soubor řečnických a obecně veřejně-komunikačních schopností a dovedností.
Klíčová slova:
rétorika
starověk
Řecko
charakteristika
Cicero
renesance
křesťanství
Erasmus
kazatelství
Obsah:
- Úvodem
I.Rétorika v antickém světě
1. Rétorika ve starověkém Řecku
1.1. Řecké prvopočátky
1.2. Druhy řečí
1.3. Kdo to byli sofisté
1.4. Spor rétoriky a filosofie
1.5. Aristoteles a jeho pohled na rétoriku
2. Rétorika v helénistickém období
2.1. Charakteristické rysy
2.2. Charakteristické rétorské styly
3. Rétorika ve starověkém Římě
3.1. Rétorika v období římské republiky
3.2. Cicero jako vzor klasického řečníka i teoretika
3.3. Rétorika v době římského císařství
3.4. Řečnické osobnosti císařského Říma
4. Závěrečné shrnutí
5. Klíčová slova
5.1. Klíčová slova k oddílu 1
5.2. Klíčová slova k oddílu 2 a 3
II. Rétorika ve středověku
1. Křesťanský středověk
1.1. Specifické rysy středověké rétoriky
1.2. Školství ve středověku
1.2.1. Charakteristika středověkého školství
1.2.2. Univerzita v systému středověkého školství
2. Proudy středověké rétoriky
2.1. Teoretická východiska
2.2. Kazatelská rétorika
2.2.1. Výrazné osobnosti kazatelské rétoriky v Čechách
2.3. Diktaminová rétorika
2.4. Poetrie - verš ve službách rétoriky
3. Rétorika Říše východořímské
4. Závěrečné shrnutí
5. Klíčová slova
III. Rétorika renesance
1. Podoba renesanční rétoriky
2. Proměna žánrů - dopis, rada, dialog
3. Vybraní představitelé renesanční rétoriky
3.1. Reformátoři univerzitní výuky
3.2. Erasmus Rotterdamský
4. Závěrečné shrnutí
5. Klíčová slova
IV. Církev a rétorika
1. Podoby kazatelské rétoriky
1.1. Protestantská rétorika
1.2. Českobratrská rétorika
1.2.1. Jan Amos Komenský
1.3. Jezuitská rétorika
2. Závěrečné shrnutí
3. Klíčová slova
V. Rétorika 17. - 19.století
1. Charakteristika období
1.1. Důvody odmítání rétoriky
1.2. Kritika rétoriky vědci a filozofy
1.3. Klasicistní rétorika
2. Filozofové 19.století a rétorika
2.1. Arthur Schopenhauer
2.2. Friedrich Nietsche
3. Situace v Čechách
3.1. Periodizace procesu národního obrození
3.2. Josef Jungmann
3.3. Česká rétorika ve 2.polovině 19.století
4. Závěrečné shrnutí
5. Klíčová slova
Závěrem
Seznam použité literatury