Návrh a pevnostní výpočet čelních a kuželových ozubených kol

Pevnostní výpočet ozubení čelních a kuželových ozubených kol podle ČSN O1 4686 (s účinností od 1. 1. 1989) platí pro zakrytá čelní a hřebenová soukolí z kovových materiálů, s vnějším i vnitřním evolventním ozubením (zuby přímé, šikmé, dvojitě šikmé nebo šípové), jakož i pro zakrytá kuželová soukolí z kovových materiálů s vnějším ozubením pro rozmezí okolní teploty od -40 do 100°C a předpokládá se, že zuby jsou mazány olejem.

1. ZÁKLADNÍ POJMY A VÝPOČTOVÉ VZTAHY

Pevnostním výpočtem ve smyslu normy ČSN 014686 se rozumí počtářský průkaz provozuschopnosti ozubeného nebo hřebenového soukolí.
Provozuschopností ozubeného nebo hřebenového soukolí se rozumí schopnost jeho bezporuchové funkce během požadované životnosti, a to pro zadaný režim jeho zatížení a zadané provozní podmínky.

Provozuschopnost ozubeného nebo hřebenového soukolí může být limitována jednou nebo i několika z těchto čtyř únosností:
- únosnost boků zubů v dotyku
- únosnost zubů v ohybu
- únosnost boků zubů v otěru
- únosnost boků zubů v zadírání

Únosností boků zubů v dotyku se rozumí schopnost aktivních částí boků zubů zajistit dostatečnou bezpečnost proti progresivní tvorbě pittingů a rovněž schopnost zabránit vzniku trvalé deformace nebo křehkého lomu povrchové vrstvy. Únosností zubů v ohybu se rozumí schopnost zubů zajistit v oblasti jejich patního přechodu dostatečnou bezpečnost proti únavovému lomu a proti trvalé deformaci nebo silovému lomu zubu v důsledku místních napětí. Stanovení únosnosti boků zubů v otěru a zadírání není doposud v normě obsaženo.