Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Ochrana životního prostředí - skripta
«»
| Přípona |
Typ skripta |
Stažené 2 x |
| Velikost 2,0 MB |
Jazyk český |
ID projektu 4246 |
| Poslední úprava 07.10.2014 |
Zobrazeno 879 x |
Autor: kralova.lucie |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
82,6% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Česká zemědělská univerzita v Praze
- Fakulta:Technická fakulta
- Kategorie:Přírodní vědy » Ekologie a environmentalistika
- Předmět:-
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:PDF dokument (.pdf)
- Rozsah A4:144 stran
1 ÚVOD
Pojem životní prostředí je používaný ve dvojím významu. V užším slova smyslu z ekologického hlediska se jedná o podmínky potřebné pro určitý druh živého organismu k jeho plnému životu. V širším slova smyslu jde o označení celého souboru poznatků z mnoha vědních oborů nutných k ochraně a tvorbě těchto životních podmínek.
Ekologie je disciplina biologie zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi živými organismy a prostředím. Pojem životní prostředí byl poprvé v ekologickém významu definován jako „soubor faktorů nutných k životu určitého organismu“ (Remtová 1996). Tato definice je označována jako definice statická a je obdobná definici životního prostředí uvedené v Zákonu o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Statické definici byla vytýkána právě její statičnost, kde není dostatečně zdůrazněna existence dynamických a zpětných vazeb mezi živým organismem a prvky jeho prostředí. V roce
1967 na konferenci UNESCO v Paříži byla přijata definice norského profesora Wika. Podle této definice (dynamické) je životní prostředí část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, (kterou používá, mění a musí se jí přizpůsobovat). Této definici byla časem vytýkána nedostatečná propojenost vazeb. Nová definice životního prostředí byla pak přijata v roce 1979 na konferenci v Tbilisi. Podle této tzv. tbiliské definice je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, které jsou a nebo mohou být s organismem ve stálé interakci (Remtová 1996). Tato definice přistupuje k životnímu prostředí jako k systému, který chápe jako celek složený z různých prvků vzájemně propojených vazbami, kdy změna kvality či kvantity jednoho prvku může způsobit změnu v kvalitě (kvantitě) jiného prvku.
Mikroprostředím bývá označováno životní prostředí jednoho organismu (např. jednoho člověka), pojem mezoprostředí se používá pro životní prostředí větší skupiny (např. rodiny, určité sociální skupiny, obyvatelstva sídelního útvaru). Sledované problémy bývají v obou případech označovány jako problémy lokální (místní). Makroprostředím se pak rozumí životní prostředí větších skupin jedinců (stát, kontinent) a problémy s tím související jsou označovány jako regionální. V případě studia celé biosféry t.j. všech organismů žijících na zeměkouli se jedná o globální životní prostředí a globální problémy. U globální problémů na rozdíl od lokálních a regionálních nezáleží na umístění zdroje poškozujícího životní prostředí vzhledem k tomu, že je jeho působením ovlivněna celá biosféra. Mezi globální problémy patří skleníkový efekt, porušování ozónové vrstvy, kyselá atmosferická depozice a další.
Pojem životní prostředí je definován v předchozích definicích z hlediska jeho původního významu, t.j. jako prostředí, ve kterém žije a roste sledovaný organismus. Zákon č. 17/1992 Sb. O životním prostředí definuje životní prostředí jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, půda, organismy, ekosystémy a energie (§ 2 uvedeného zákona).
Pojem životní prostředí je používaný ve dvojím významu. V užším slova smyslu z ekologického hlediska se jedná o podmínky potřebné pro určitý druh živého organismu k jeho plnému životu. V širším slova smyslu jde o označení celého souboru poznatků z mnoha vědních oborů nutných k ochraně a tvorbě těchto životních podmínek.
Ekologie je disciplina biologie zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi živými organismy a prostředím. Pojem životní prostředí byl poprvé v ekologickém významu definován jako „soubor faktorů nutných k životu určitého organismu“ (Remtová 1996). Tato definice je označována jako definice statická a je obdobná definici životního prostředí uvedené v Zákonu o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Statické definici byla vytýkána právě její statičnost, kde není dostatečně zdůrazněna existence dynamických a zpětných vazeb mezi živým organismem a prvky jeho prostředí. V roce
1967 na konferenci UNESCO v Paříži byla přijata definice norského profesora Wika. Podle této definice (dynamické) je životní prostředí část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, (kterou používá, mění a musí se jí přizpůsobovat). Této definici byla časem vytýkána nedostatečná propojenost vazeb. Nová definice životního prostředí byla pak přijata v roce 1979 na konferenci v Tbilisi. Podle této tzv. tbiliské definice je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, které jsou a nebo mohou být s organismem ve stálé interakci (Remtová 1996). Tato definice přistupuje k životnímu prostředí jako k systému, který chápe jako celek složený z různých prvků vzájemně propojených vazbami, kdy změna kvality či kvantity jednoho prvku může způsobit změnu v kvalitě (kvantitě) jiného prvku.
Mikroprostředím bývá označováno životní prostředí jednoho organismu (např. jednoho člověka), pojem mezoprostředí se používá pro životní prostředí větší skupiny (např. rodiny, určité sociální skupiny, obyvatelstva sídelního útvaru). Sledované problémy bývají v obou případech označovány jako problémy lokální (místní). Makroprostředím se pak rozumí životní prostředí větších skupin jedinců (stát, kontinent) a problémy s tím související jsou označovány jako regionální. V případě studia celé biosféry t.j. všech organismů žijících na zeměkouli se jedná o globální životní prostředí a globální problémy. U globální problémů na rozdíl od lokálních a regionálních nezáleží na umístění zdroje poškozujícího životní prostředí vzhledem k tomu, že je jeho působením ovlivněna celá biosféra. Mezi globální problémy patří skleníkový efekt, porušování ozónové vrstvy, kyselá atmosferická depozice a další.
Pojem životní prostředí je definován v předchozích definicích z hlediska jeho původního významu, t.j. jako prostředí, ve kterém žije a roste sledovaný organismus. Zákon č. 17/1992 Sb. O životním prostředí definuje životní prostředí jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, půda, organismy, ekosystémy a energie (§ 2 uvedeného zákona).
Klíčová slova:
životní prostředí
ochrana krajiny
biocidy
půda
odpady
toxikologie
Obsah:
- 1 Úvod -3-
2 Globální problémy životního prostředí -5-
2.1 Globální klimatické změny -5-
2.2 Porušování ozonové vrstvy -8-
2.3 Kyselé srážky (kyselá atmosférická depozice) -10-
2.4 Ohrožení biologické diverzity -10-
2.5 Problémy dalekosáhlého dopadu -11-
2.5.1 Degradace půdy (ohrožení) -11-
2.5.2 Kontaminace vodních toků, moří a oceánů -11-
2.5.3 Produkce odpadů (kvantita, toxicita, radioaktivita) -11-
2.5.4 Úbytek lesních porostů -11-
2.5.5 Růst světové populace -11-
2.5.6 Průmyslový růst a spotřeba přírodních zdrojů -12-
2.5.7 Hrozba potravinové krize -12-
2.5.8 Hrozba energetické krize -12-
3 Základy ochrany a tvorby krajiny -13-
3.1 Krajina a její definice -13-
3.2 Krajina, její prvky, činitelé a složky -15-
3.3 Modelové členění krajiny -16-
3.4 Biologická rovnováha krajiny -17-
3.5 Biologická hodnota krajiny -18-
3.6 Člověk a biologická rovnováha krajiny -18-
3.7 Praktická použitelnost biologické rovnováhy - jako charakteristiky krajiny -18-
3.8 Praktická použitelnost “biologické hodnoty” jako charakteristiky krajiny -19-
3.9 Krajinné prvky -20-
4 Ovzduší v životním prostředí -21-
4.1 Znečišťování, znečištění ovzduší -21-
4.2 Rezzo (sledování emisí) -22-
4.3 Vývoj emisí -23-
4.4 Látky znečišťující ovzduší -23-
4.5 Účinky znečišťujících látek -24-
4.6 Vliv znečištěného ovzduší na lesy -25-
4.7 Vliv znečištěného ovzduší na zemědělskou výrobu -26-
5 Půda a životní prostředí -33-
5.1 Hlavní funkce půdy: -34-
5.2 Charakteristika půd a půdní úrodnost -36-
5.3 Úrodnost půd a její kategorie -36-
5.4 Půdní zdroje ve světě -37-
5.5 Zdroje půdy v čr -37-
5.6 Bonitace - bpej -38-
5.7 Živiny v přírodě a půdách -39-
5.8 Kontaminace půd rizikovými látkami -42-
6 Voda v životním prostředí -47-
6.1 Význam vody v životním prostředí -47-
6.2 Voda v krajině -47-
6.3 Škodlivé látky ve vodě a klasifikace povrchových vod -48-
6.4 Znečištění vodních zdrojů -49-
6.5 Ochrana vodních zdrojů -57-
7 Biocidy a životní prostředí -59-
7.1 Pojem pesticid -59-
7.2 .2 Vlastnosti přípravků na ochranu rostlin -59-
7.3 Etikety -60-
7.4 Formulace přípravků na ochranu rostlin -61-
7.5 Kombinace přípravků na ochranu rostlin -62-
7.6 Kompatibilita -62-
7.7 Pesticidy a lidské zdraví -62-
7.8 Toxicita chemických přípravků -63-
7.9 Chemické přípravky a životní prostředí -64-
7.10 Spotřeba pesticidů v čr -66-
8 Odpady, jejich vznik, využití a likvidace. -67-
8.1 Odpady a jejich zařazení -68-
8.2 Produkce odpadů v čr -71-
8.2.1 Komunální odpady -72-
8.2.2 Hnojivé látky a odpady ze zemědělské výroby -72-
8.2.3 Čistírenské kaly a jejich využití -73-
8.2.4 Odpadní látky z průmyslu -74-
8.3 Současná strategie likvidace odpadů -78-
9 Ekologické zátěže a způsoby sanace -79-
9.1 Klasifikace ekologických zátěží -79-
9.2 Vyhodnocení zátěží životního prostředí (vzžp), proces era (environmental risk assessment) -83-
9.3 Potenciální kontaminanty a možnosti dekontaminace -86-
9.4 Vymezení a popis jednotlivých postupů -88-
9.4.1 Postupy ošetření metodami in-situ -88-
9.4.2 Postupy ošetření metodami ex situ -90-
9.4.3 Extrakční postupy -91-
9.5 Uzavírací postupy -92-
9.5.1 Překryvné systémy -92-
9.5.2 Budování zhutněných stěn -93-
10 Výskyt a pohyb cizorodých (xenobiotických) látek v zemědělských ekosystémech a
Potravních řetězcích -95-
10.1 Rezidua dusíku -95-
10.2 Mykotoxiny -96-
10.3 Rezidua biocidů -97-
10.4 Rezidua zoofarmak a doplňkových látek výživy hospodářských zvířat -97-
10.5 Kovy - anorganické látky -98-
10.6 Organické látky -100-
11 Základy toxikologie a ekotoxikologie -105-
11.1 Základní pojmy hygienicko-toxikologického hodnocení chemických látek -105-
11.2 Toxický účinek chemických látek -108-
11.3 Osudy jedu v organismu -109-
11.4 Škodliviny s pozdními účinky -109-
11.5 Dávka a její kategorie -112-
11.6 Interakce škodlivin s organismem -113-
12 Podnik a životní prostředí (metody řízení podniku) -115-
12.1 Zavádění environmentálního managementu (ems) -116-
12.2 Minimalizace vzniku odpadů -117-
12.3 Hodnocení životního cyklu výrobku (lca) -121-
12.4 Posuzování vlivů na životní prostředí (eia-environmental impact assessment) -124-
13 Vybrané legislativní předpisy v životním prostředí -129-
13.1 Obecně a všeobecně závazné právní předpisy -129-
13.2 Ochrana ovzduší -129-
13.3 Ochrana přírody - nejdůležitější obecně závazné právní předpisy -130-
13.4 Vodní hospodářství -131-
13.5 Odpadové hospodářství -132-
13.6 Ochrana půdy -133-
13.7 Posuzování vlivů na životní prostředí -134-
13.8 Ochrana horninového prostředí -136-
13.9 Lesní hospodářství -137-
13.10 Ostatní -138-
14 Literatura -141-
Obsah -144-