Popis:
Úvod
Navrhnout, zkonstruovat, vyrábět a prodávat počítačové sítě může v zásadě kdokoli, kdo na to má potřebné vývojové, výrobní, odbytové a další nezbytné kapacity. Přitom samozřejmě může uplatnit své vlastní představy o tom, jak by počítačové sítě měly vypadat a fungovat, a tyto představy do svých produktů zabudovat. Může se ale také stát, že představy jiných výrobců budou více či méně odlišné, a sítě od různých producentů pak nebudou příliš nakloněny vzájemnému propojení a vzájemné spolupráci. Některé velké firmy se třeba spokojí s tím, že jejich řešení je a zůstane proprietární, ale jiné budou naopak usilovat o to, aby přišel někdo dostatečně nezávislý a stanovil společné jednotící zásady, ze kterých pak bude možné vycházet. Tlak na existenci takovýchto společných zásad dal vzniknout tzv. referenčnímu modelu ISO/OSI, kterému bude věnován dnes začínající modul.
Referenční model ISO/OSI, o kterém si budeme v tomto modulu povídat, je v oblasti počítačových sítí a komunikací něčím jako „životní filosofií" či „světovým názorem" - je ucelenou představou o tom, jak by počítačové sítě měly být koncipovány a jak by měly být řešeny. Použité přirovnání přitom doslova svádí ke konstatování, že jde o jakousi „oficiální" životní filosofii či „oficiální" světový názor, který se nemusí každému zcela zamlouvat. A je tomu opravdu tak - i v oblasti počítačových sítí se skutečně vyvinuly i některé alternativní „životní filosofie" a „světové názory". Nejznámější z nich je zřejmě síťový model TCP/IP, ale existují i některé další, jako třeba model XNS (Xerox Networking System) a z něj odvozené koncepce (kupř. model IPX/SPX, používaný firmou Novell).
Oficiálnost referenčního modelu ISO/OSI je přitom třeba chápat tak, že jej vyvinula instituce k tomu formálně určená a zmocněná (organizace ISO, International Standards Organization, správně: International Organization for Standardization, sdružující národní standardizační a normotvorné instituce jednotlivých zemí). Výsledek její práce, tedy zmíněný referenční model ISO/OSI, pak přijal za svůj především státní sektor jednotlivých zemí, a zapracoval do svých národních koncepcí (u nás např. do původních návrhů standardů státního informačního systému). V praxi se pak „oficiálnost" referenčního modelu ISO/OSI projevovala například tím, že když nějaká státní či státem řízená instituce nakupovala nějaké síťové technologie, požadovala aby vycházely právě z koncepce ISO/OSI. A tady dost často narazila, protože nabídka produktů a řešení na bázi RM ISO/OSI mnohdy nebyla skoro žádná. Proč?
Klíčová slova:
vrstva
dělba práce
ISO
OSI
komunikace
modely
partnerství
Obsah:
- Úvod 3
Geneze referenčního modelu ISO/OSI 3
Nejprve všechno, pak alespoň něco 4
Prosadilo se TCP/IP 4
RM ISO/OSI do koše nepatří! 4
Vrstevnatý model 5
Pravidla hry ve vrstevnatém modelu 5
Partnerské vrstvy a protokoly 6
Další výhoda vrstevnatých modelů 6
Sedm vrstev ISO/OSI 7
Dvakrát tři plus jedna 7
Všichni, nebo jen někdo? 7
Spolehlivě a spojovaně 8
Dělba práce v RM ISO/OSI (I.) 9
Fyzická vrstva (physical layer) 9
Vrstva linková (data link layer) 9
Síťová vrstva (network layer) 10
Dělba práce v RM ISO/OSI (II.) 11
Transportní vrstva zajišťuje komunikaci koncových uzlů 11
Co jsou relace? 11
Potřeba konverzí 12
Aplikační vrstva 12
Další vývoj RM ISO/OSI 13
Linková vrstva se rozpadá 13
Profily OSI 14
Je RM ISO/OSI slepou větví? 15