Skripta z pracovního práva

1. Vymezení pracovněprávních vztahů

Právní řád ( právní řád v užším smyslu tvoří soubor právních norem, které platí v určité době na určitém území) můžeme dělit podle metody úpravy:
• soukromoprávní odvětví - subjekty v právních vztazích mají rovné postavení, žádný ze subjektů nemůže o právech a povinnostech druhého subjektu rozhodovat autoritativně (smlouva, dohoda)
• veřejnoprávní odvětví - vychází z nadřízenosti a podřízenosti účastníků vztahu
Individuální pracovní právo je soukromoprávním odvětvím založeným na principu rovnosti smluvních stran.

Pracovní právo je jednou ze součástí právního řádu České republiky,je samostatným právním odvětvím. Upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při výkonu práce, reguluje výkon práce pro zaměstnavatele, jeden ze subjektů tohoto vztahu (zaměstnanec) vykonává podle pokynů zaměstnavatele práci pro tohoto zaměstnavatele. Jedná se tedy o vztah úplatný. Jeden ze subjektů prodává pracovní schopnost druhému, práci koná s výrobními prostředky ve vlastnictví zaměstnavatele. Jde o spojení pracovní síly s výrobními prostředky, přičemž síla a prostředky jsou ve vlastnictví jiných subjektů.
Pracovní právo reguluje tedy určitou výseč vztahů, kdy je práce konána (nevztahuje se na osoby samostatně výdělečně činné).

V 19. století se začalo vyvíjet v rámci občanského práva (rakouský občanský zákoník - Všeobecný zákoník občanský 1811 - ustanovení o služební smlouvě). Na počátku 20. století docházelo často ke státním zásahům ve formě ochranářských opatření směřujících k ochraně zaměstnance (např. boj o 8 hodinovou pracovní dobu). Někdy jsou tato opatření označována jako sociální práva, práva zaměstnanců. Vznik mezinárodní organizace práce r.1918 měl vliv na zlepšení postavení zaměstnanců a od té doby bylo přijato mnoho mez.smluv.
V 1. polovině 60. let byl v rámci legislativních opatření utvářen nový právní řád ČSSR (vznikal občanský, pracovní, hospodářský zákoník). Prosadila se koncepce, která vyloučila subsidiární (podpůrné) použití jednoho zákoníku pro druhý. V 90. letech byl zrušen hospodářský zákoník, došlo k novelizaci ostatních, byl přijat obchodní zákoník. Občanský zákoník se stal lex generalis pro obchodní zákoník (lex specialis). Zůstala zachována nemožnost použití občanského zákoníku jako podpůrného pramene práva k pracovnímu právu