Skripta z předmětu Objektově orientované programování

V OOP se na rozdíl od klasického pojetí operuje pouze s objekty, které popisují jak datovou, tak i procesní stránku modelované problematiky. Objekt je určitá jednotka, která modeluje nějakou část reálného světa a z funkčního pohledu víc odpovídá malému kompaktnímu programu, než jedné proměnné příslušného datového typu, i když z programátorského pohledu takovou proměnnou je. Objektový systém je potom souborem takových vzájemně integrujících malých programových celků. Datová povaha objektu je dána tím, že objekty se skládají z příslušných vnitřních dat - složek (atributů), což jsou v rozumném případě opět jiné objekty. Funkční povaha každého objektu je dána tím, že každý objekt má jakoby okolo svých vnitřních dat obal či zeď, která je tvořena množinou samostatných částí kódu, jenž jsou nazývány metodami. Metody slouží k tomu, aby popisovaly, co daný objekt dokáže udělat se svými složkami. Se složkami (atributy) daného objektu lze manipulovat (číst, nastavovat, měnit) pouze pomocí kódu nějaké metody tohoto objektu. Každý objekt dovoluje provádět jen ty operace, které povoluje jeho množina metod. Proto se hovoří o zapouzdření dat uvnitř objektů. Množina povolených operací s objektem se nazývá protokol objektu, což je také z hlediska vnějšího systému jeho jediný a plně postačující popis (charakteristika). Popis vnitřní struktury objektu (data) je vzhledem ke svému zapouzdření a závislosti na metodách z hlediska vnějšího systému nedůležitý.

V objektovém modelu výpočtu se pracuje pouze se dvěma možnými operacemi s objekty. První z nich je pojmenování nějakého objektu (přiřazení k proměnné). Druhou je tzv. poslání zprávy. Zpráva představuje žádost o provedení operace - metody nějakého objektu. Součásti zprávy mohou být parametry zprávy, což jsou vlastně data - objekty, které představují dopředný datový tok (ve směru šíření zprávy) směrem k objektu přijímajícímu danou zprávu.