Technické vybavení - 1 ročník

1. Procesory obecně

1.1 Seznámení s procesorem
Pod pojmem procesor obecně rozumíme základní výpočetní jednotku počítače - tedy CPU, neboli Central Processing Unit. Dalo by se také říci, že je to logický automat pro zpracování instrukcí. Jeho úkolem v počítači je, aby ze vstupního registru přečetl posloupnost jedniček a nul, dekódoval tento řetězec na instrukci, tuto instrukci provedl a výsledek uložil do registru výstupního. Fyzicky je procesor integrovaný obvod umístěný ve speciálním slotu, nebo přímo na základní desce počítače. Zaměřme se nyní na několik nejdůležitějších pojmů, se kterými se v oblasti procesorové techniky setkáme.
1.1.1 Rychlost procesoru (vnitřní frekvence)
Procesor sám o sobě je synchronní zařízení, pracuje tedy podle hodinových kmitů generovaných krystalem umístěným na základní desce, označovaných obvykle CLK (Clock). Rychlost se udává v jednotkách megahertz (MHz) a nabývá hodnot od jednotek až po tisíce. S čím vyšší frekvencí těchto kmitů dokáže procesor pracovat, tím se jeví jako rychlejší. Proto se tomuto pojmu říká také vnitřní frekvence procesoru. S narůstající „rychlostí“ však stoupá na základě fyziky i teplota, a proto je nutné procesory chladit speciálními chladiči a větráčky.
1.1.2 Vnější frekvence
Tento pojem nesouvisí přímo s procesorem. Určuje frekvenci, na jaké mezi sebou komunikují jednotlivé součásti umístěné na základní desce počítače. Tedy především čipové sady a sběrnice, se kterou CPU přímo komunikuje. Vnitřní frekvence procesoru je pak několikanásobkem té vnější. Tento koeficient se nazývá násobič a změnou jeho hodnoty můžeme dosáhnout vyššího výkonu (tzv. přetaktování) procesoru. To může mít ovšem za následek sníženou stabilitu a vyšší zbytkové teplo CPU.