Teorie výchovy

Teorie výchovy jako pedagogická disciplina se zabývá zkoumáním a analýzou výchovného procesu v úzkém slova smyslu, tedy utváření povahových vlastnosti a žádoucích návyků v chování. K pochopení tohoto vymezení je třeba se zastavit u samotné podstaty výchovy a pokusit se o důkladnější a hlubší analýzu celého výchovného procesu. Úvodem zopakujme základní pedagogické kategorie spojené s výchovným procesem.

Výchova je záměrné, cílevědomé působení, které se projevuje všestranným formováním osobnosti. Je to specificky lidská činnost.

Záměrnost a cílevědomost výchovy souvisí s promyšleným vytyčením výchovného ideálu, o jehož dosažení usilujeme.

Všestranné formování člověka vychází z potřeby jeho harmonického rozvoje, jak po stránce duševní, tak fyzické.

Adaptační charakter výchovy znamená orientaci výchovného procesu na potřeby současnosti proto, aby se jedinec mohl ve společnosti uplatnit. Z tohoto důvodu je důležité vytvářet takové vědomosti, dovednosti, návyky a charakterové vlastnosti, které umožní člověku přizpůsobení aktuálnímu světu a které ve svém současném životě využije.

Anticipace ve výchově je předvídáním vývoje lidského poznání a kvalit, které je nutné u člověka rozvinout, aby obstál nejen dnes, ale i v budoucnosti, ve které má být schopen přispět k rozvoji lidské společnosti a vytvářet tak podmínky pro svůj další život.