Základní ekologické, cenologické a geobiocenologické jednotky, vazby a vztahy

Živý organismus je každá odděleně se vyskytující živá hmota (živý systém). Živá hmota se vyznačuje svou vnitřní stavbou - strukturou a životními úkony - procesy. Úplný soubor životních procesů je život. Nejpodstatnější hmotou organismů, která je nositelkou jejich života, je protoplazma. Živý organismus se liší od všeho neživého citlivostí neboli senzibilitou a dráždivostí neboli iritabilitou.
Organismy se vyskytují jako jedinci (jednotlivci) neboli individua, anebo jako shluky splynuvši z mnoha jedinců - cenobia (hlenky). Organismy od svého vzniku ze zárodku do smrti se různě a do různého stupně mění, prodělávají životní čili ontogenetický vývoj, tj. ontogenezi. Od zárodku prochází tělo organismu (soma) vývojovými stadii do doby plné zralosti, vyznačující se zpravidla též rozmnožovací schopností a plodností. Postupně pak nastává pokles životních funkcí (životních úkonů, procesů), označovaný jako stárnutí, a smrt - zánik života. O smrtelnosti se hovoří u organismů, které po stárnutí odumírají z vnitřních příčin a zanechávají mrtvé tělo. Existují však mikroorganismy, které se nerozmnožuji pomocí propagačních jednotek, ale jenom pouhým dělením. Tyto organismy nebyly ještě diferencovány na smrtelné tělo a nerozpojovací buňky. Jejich živá hmota je v přeneseném slova smyslu nesmrtelná. Takovéto organismy se označují souhrnně jako asomatobionti.
K životu a vývoji organismu je třeba neustálé látkové a energetické výměny s okolím organismu.