Popis:
Živý organismus je každá odděleně se vyskytující živá hmota (živý systém). Živá hmota se vyznačuje svou vnitřní stavbou - strukturou a životními úkony - procesy. Úplný soubor životních procesů je život. Nejpodstatnější hmotou organismů, která je nositelkou jejich života, je protoplazma. Živý organismus se liší od všeho neživého citlivostí neboli senzibilitou a dráždivostí neboli iritabilitou.
Organismy se vyskytují jako jedinci (jednotlivci) neboli individua, anebo jako shluky splynuvši z mnoha jedinců - cenobia (hlenky). Organismy od svého vzniku ze zárodku do smrti se různě a do různého stupně mění, prodělávají životní čili ontogenetický vývoj, tj. ontogenezi. Od zárodku prochází tělo organismu (soma) vývojovými stadii do doby plné zralosti, vyznačující se zpravidla též rozmnožovací schopností a plodností. Postupně pak nastává pokles životních funkcí (životních úkonů, procesů), označovaný jako stárnutí, a smrt - zánik života. O smrtelnosti se hovoří u organismů, které po stárnutí odumírají z vnitřních příčin a zanechávají mrtvé tělo. Existují však mikroorganismy, které se nerozmnožuji pomocí propagačních jednotek, ale jenom pouhým dělením. Tyto organismy nebyly ještě diferencovány na smrtelné tělo a nerozpojovací buňky. Jejich živá hmota je v přeneseném slova smyslu nesmrtelná. Takovéto organismy se označují souhrnně jako asomatobionti.
K životu a vývoji organismu je třeba neustálé látkové a energetické výměny s okolím organismu.
Klíčová slova:
orgnaizmus
hmota
stavba
bunka
zárodok
Obsah:
- 2.1 Organismus a jeho prostředí
2.1.2 Prostředí organismu
2.2 Biocenóza
2.3 Geobiocenóza a ekosystém
2.4 Klasifikace ekosystémů podle ellenberga (1973)
2.5 Biosféra
3. Fytocenologie
3.2 Analytické znaky fytocenózy
3.3 Zásady volby fytocenologické plochy
3.6 Fytocenologická tabulka
3.7 Syntetické znaky fytocenóz
3.8 Vegetační klasifikace
3.9 Rozšíření a vývoj vegetace a vliv člověka na vegetac
6. Typologická klasifikace lesů v čsr
6.1 Lesní vegetační stupně