Mezinárodní vztahy a evropská studia - soubor vypracovaných otázek ke státní závěrečné zkoušce

1. Teoretické přístupy (PARADIGMATA) k evropské integraci (kniha Fiala Pitrová - kapitola 1)

Paradigma - teorie a modely - soubor předpokladů, na kterých je budována ekonomická teorie, způsob pohledu na hospodářské jevy z pozic ucelené teorie, soubor předpokladů vytvářejících rámec pro existenci určitého jevu.

• Tzv. integrační paradigmata vznikla z potřeby klasifikovat základní alternativy integrace; mají stanovit postoj k zásadním bodům integrace, jak z hlediska metody a struktur, tak z hlediska cílů sjednocení; slouží k teoretickému uchopení již existujícího stavu integrace i jako pomocný analytický nástroj; v mnoha případech normativní ideově-politickou koncepcí, vyjadřující politické, sociálně-vědní představy o dalším směru sjednocování
• Pokus obsáhnout sjednocovací proces pomocí řady paradigmat nelze označit za zcela úspěšný, především díky samotnému charakteru evropského integračního procesu a permanentnímu vývoji evropských struktur, kdy se paradigmata prolínají nebo dochází ke střídání antagonistických pozic;
• paradigmata slouží jako vodítka k porozumění jednotlivých vlivů působících na postupné sjednocování Evropy
• Základním východiskem pro členění integračních paradigmat je změna stávajícího charakteru národních států, resp. zachování či překročení jeho dimenze; jde o zásah do suverenity národních států;
• podle tohoto kritéria jsou modely sjednocení členěny:

1) paradigma nadnárodní (supranacionální) - předpokládá posilování nadnárodní kompetence společných evropských orgánů na úkor zúčastněných členských států
2) paradigma mezivládní (intergovernmentální) - usiluje o zachování stávajících atributů suverenity spolupracujících států

• Vliv obou zmíněných názorových proudů se v průběhu celého integračního procesu prolíná, přičemž uvedené členění na nadnárodní a mezivládní přístup není možné považovat za konečné. Permanentní vývoj evropských integračních struktur a jejich funkcí neustále vytváří další integrační modely, v nichž jsou výchozí paradigmata formována do nových variant.