Orofaciální poruchy a poruchy polykání

21. Orofaciální poruchy a poruchy polykání.

Poruchy orofaciálního systému a myofunkční poruchy - terminologie, klasifikace, etiologie, symptomatologie, diagnostika a intervence, prevence a prognóza. Základy orofaciální a myofunkční terapie - základní diagnostické intervenční techniky. Poruchy polykání - terminologie, klasifikace, etiologie, symptomatologie, diagnostika a intervence, prevence a prognóza. Profilující osobnosti a literatura. Diagnostický a didaktický materiál, speciální metodické, technické a přístrojové pomůcky. Komparace se zahraničím. Interdisciplinární spolupráce.

MYOFUNKČNÍ PORUCHY
Název těchto poruch je odvozen z řeckého slova myos, které znamená sval. Pod pojmem myofunkční poruchy (také deviantní či infantilní polykání, embryonální polykání, orofaciální, popř. orální myofunkční poruchy apod.) lze tedy rozumět poruchy související s činností svalstva v orofaciální oblasti. Jedná se o způsob chování projevující se abnormálním průběhem polykání či nesprávnou klidovou polohou jazyka, rtů, čelisti a tváří. Orofaciální myofunkční poruchy ovlivňují vývoj orofaciální oblasti, a proto jsou často spjaty s dentálními či ortodontickými abnormalitami. Nejčastější formou této poruchy je tzv. „tongue thrust“ (patologický tlak na jazyk, jazykový lis). Tento pojem označuje nadměrný tlak jazyka proti zubům při polykání. Jedná se v podstatě o jeden z reflexů přítomný od narození, který by měl začít mezi čtvrtým a šestým měsícem ustupovat. I když tento pojem primárně vyjadřuje jeden ze symptomů myofunkčních poruch, v zahraničí je někdy významově ztotožňován s termínem myofunkčních poruch jako takových. Americká asociace pro řeč a sluch ASHA uvádí, že „orofaciální myofunkční poruchy vyjadřují stav, při kterém se jazyk během řeči a (nebo) polykání pohybuje přehnaným způsobem směrem vpřed“. V zahraničí se běžně užívá pojmu „orofacial myofunctional disorders“ či „oral myofunctional disorders“.
Podle O. Müllera (2014) se myofunkční poruchy vyskytují u dětí s Downovým syndromem, neurologickým onemocněním a poruchou artikulace.
V desáté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí vydané Světovou zdravotnickou organizací se samostatná kategorie myofunkčních poruch nevyskytuje.
Problematika myofunkčních poruch vždy primárně spadala do kompetence ortodontistů. Příčinou myofunkčních poruch jsou totiž velmi často anomálie v postavení zubních oblouků či čelistí. Stejně tak myofunkční poruchy mohou podmínit vznik nejrůznějších ortodontických odchylek (Kittel, 1999). Ortodontické anomálie můžeme klasifikovat do čtyř hlavních skupin: anomálie v postavení jednotlivých zubů, anomálie v postavení zubních skupin, anomálie okluze (skus zubní) a skeletální odchylky. V případě myofunkčních poruch se nejčastěji setkáváme s anomáliemi okluze a skeletálními anomáliemi.