Otázky ke státní zkoušce z Ekonomie

1. otázka


Ekonomický způsob myšlení:

Ekonomie - Společenskovědní disciplína, která zkoumá, jak jsou ve společnosti rozdělovány vzácné zdroje mezi konkurující se užití.

Princip vzácnosti: Neboli teze o omezenosti zdrojů. Pokud budou chtít ekonomické subjekty (v procesu rozhodování) zvýšit spotřebu jednoho statku, budou muset zároveň snížit spotřebu statku druhého. Potřeby jsou neomezené, zdroje nikoliv.

Princip porovnání nákladů a užitku:
Pravidlem chování a rozhodování spotřebitele by mělo znít takto: Užitek převýší náklady na jeho realizaci.

Role modelu v ekonomii

Ekonomický model:
Založen na základě komparace nákladů a užitku. Zobrazuje reálně fungující ekonomiky, ale velice zjednodušeně, přitom zachovává podstatné vlastnosti systému dané ekonomiky. Může být formulován: verbálně, graficky, nebo matematicky. Dva základní modely jsou: model ekonomického koloběhu a model hranice produkčních možností.

Model ekonomického koloběhu:
Schematicky znázorňuje organizaci národního hospodářství. Popisuje stacionární ekonomiku, tj. jednoduchou ekonomiku tvořenou jen dvěma sektory (domácnostmi s firmami), kde ani jeden sektor nespoří, netvoří zdroje pro investování, proto je tato ekonomika stacionární. Firmy tvoří statky a služby, domácnosti za ně utrácejí celý svůj důchod, získaný prodejem výrobních faktorů.

Vzácný a volný statek:
Vzácný statek je omezený svým výskytem a patřičně užitečný. Volný statek nesplňuje tyto podmínky.

Výrobky:
Hmotné statky, které mají hmotné i nehmotné znaky a mohou uspokojit potřeby spotřebitelů.

Služby:
Nehmotné statky (ekonomické činnost), které uspokojují potřeby spotřebitelů svým průběhem, nikoli hmotným produktem.

Výroba:
Proces, kdy dochází k přeměně zdrojů ve výrobky a služby.

Společenské zdroje:
Neboli vstupy, či výrobní faktory. Rozlišujeme primární (práce, půda) a sekundární (kapitál, technologie) výrobní faktory.

Půda a pozemková renta:
Část zemského povrchu, která není kryta mořem (zemědělská i nezemědělská půda), ale i ale i přírodní zdroje nad i pod zemí. Důchodem plynoucím vlastníkovi půdy z jejího pronájmu je pozemková renta. Zdrojem renty je kvalita (úrodnost) i poloha půdy. Množství půdy je fixní, jako její nabídka.

Práce:
Primární výrobní faktor, zahrnuje všechny lidské zdroje. Vědomá a účelná lidská činnost, realizovaná pomocí fyzických a duševních předpokladů. Práceschopné obyvatelstvo označujeme jako pracovní síla. Cena (odměna) za práci se nazývá mzda.
• Kvalita práce je ovlivněna kvalifikací pracovní síly - kvalifikovanější pracovník vykonává kvalitnější práci.
• Produktivita vyjadřuje míru využití práce při tvorbě konečného postupu. Zachycuje účinnost vynakládané práce.
• Intenzita vyjadřuje míru využití práce za jednotku času.

Dělba práce je proces, kdy je práce usměrňována jen do těch činností, ve kterých je nejvíce produktivní. Rozlišujeme dělbu práce v pracovních činnostech (přirozená dělba práce, společenská dělba práce) a dělbu práce v pracovních operacích.
Kapitál: Sekundární výrobní faktor, zahrnuje statky, které již byly jednou vyrobeny za účelem použití ve výrobě dalších statků či služeb. Kapitálový statek je určen pro výrobní, nikoli pro konečnou spotřebu. Důchod jež kapitál nese svému vlastníkovi se nazývá úrok, u nehmotného kapitálu je to zisk. Rozlišujeme kapitál hmotný (fyzický, reálný) nehmotný, nebo finanční.

Technologie: Specifická forma nefinančního kapitálu, má podobu technického zařízení (hmotný kapitál), nebo originálního řešení výrobního postupu (nehmotný kapitál). Důchodem plynoucím z vlastnictví technologie je technologická renta.

Hmotné a peněžní toky: Hmotné toky znázorňují pohyb výrobních faktorů od domácností k firmám, a také pohyb statků a služeb od firem k domácnostem. Peněžní toky představují pohyb důchodů, které získávají domácnosti (renty, mzdy, úroky, zisk a technologické renty) a firmy (příjmy z prodeje statků a služeb).

Hranice produkčních možností (PPF):
Křivka, která zobrazuje všechny dostupné kombinace dvou výstupů, jež je ekonomika schopna vyprodukovat s daným objemem vstupů a s danou technologií.

Efektivnost:
Takové využití zdrojů ekonomiky, které danému hospodářství přináší maximální míru uspokojení. K efektnímu využití výrobních faktorů dochází jen tehdy, když se daná ekonomika nachází na hranici produkčních možností.
Výnosy z rozsahu:
Představují míru změny výstupu v okamžiku zvýšení pronajímaných vstupů o jednotku.
•