Specificky narušený vývoj řeči

11. Specificky narušený vývoj řeči
Terminologie - specifické poruchy jazyka a jejich podtypy, poruchy centrálního auditivního zpracování řeči, vývojová dysfázie. Klasifikace, etiologie, symptomatologie, diagnostika, diferenciální diagnostika, intervence, prevence a prognóza v oblasti specificky narušeného vývoje řeči. Profilující osobnosti a literatura. Diagnostický a didaktický materiál, speciální metodické, technické a přístrojové pomůcky. Interdisciplinární spolupráce.

Specifické poruchy jazyka a jejich podtypy
- Anglosaská terminologie považuje za vhodnější označení „porucha jazyka“ než „porucha řeči“, dle Leonardové (Leonard, 1998 in Vitásková, 2005) se totiž jedná o narušení jazykových, ne řečových schopností.
- Toto dualistické pojetí odmítá ale např. Lechta (2003). Tvrdí, že jsou tyto výrazy nepřesné především z jazykovědného hlediska, kdy je jazyk chápán jako soubor znaků užívaný v určitém etnickém společenství (Erhart, 1984 in Lechta, 2003). Jazyk je tedy společenským jevem a zkoumání takového jevu náleží výhradně jazykovědě. Logopedie se naproti tomu zabývá jevem individuálním - „poruchami vznikajícími v průběhu osvojování a užívání jazyka, tj. při komunikaci, kdy je komunikační schopnost jazyka narušena“.
- Naproti tomu Dvořák (2003) chápe poruchy řeči jako poruchy fonace, artikulace, rezonance a fluence. Řadí sem poruchy hlasu, poruchy artikulace, dysartrii, vývojovou verbální dyspraxii, poruchy rezonance a poruchy fluence.
- Poruchy jazyka jsou dle tohoto autora charakteristické deficity v kódování a dekódování jazyka. Narušen je kódovací nebo symbolický systém stejně, jako je narušeno poznávání slov (vět), jejich výběr pro orální komunikaci a formulace sdělení. Poruchy jazyka také zahrnují obtíže ve čtení, psaní a řešení problémů. K poruchám jazyka řadí Dvořák (2003) vývojovou fonologickou poruchu, vývojovou dysfázii receptivního i expresivního typu, opožděný vývoj jazyka, kdy se u dítěte opožďuje vývoj základních jazykových stadií. Dále do této skupiny dle Dvořáka patří deviantní vývoj jazyka, poruchy učení, afázie, dysfázie, kognitivní-lingvistické poruchy, sémanticko-pragmatickou (jazykovou) poruchu a poruchu centrálního zpracování řeči.
- Zatímco u nás (je pomalu na ústupu?) stále přetrvává tzv. užší pojetí narušeného vývoje řeči, kdy v této kategorii rozlišujeme dvě různé diagnózy - opožděný vývoj řeči a vývojovou dysfázii (Škodová, Jedlička 2003), aktuální zahraniční vnímání charakteru poruchy se rozšiřuje o nově definované formy se samostatnou teoretickou základnou.