Popis:
1. Proměny pojmu umění v evropské kultuře
Antika: první pokusy o vymezení estetických pojmů. Rozvíjení antického základu ve středověku a renesanci. Baroko: umění jako ztělesnění vznešeného. Osvícenství: normativní chápání klasického ideálu. 19. století: rozštěpení mezi salonním a moderním uměním. Secese: propojení umění a života. Klasická moderna: umění jako originální autorské gesto; avantgardy a provokace. Poválečná moderna: technický obraz, performativní gesto, koncept. Postmoderna a revize originality. Institucionální definice umění.
1. Antika
Časové rozdělení Antiky :
8.stol.ante Archaické Řecko: obd.náboženství (Homér, Hésiodos)
7.-6.stol.ante Předsókratici: Vznik filosofie v Řecku - osvobození od náboženských představ - přírodní filosofie, hledá se pralátka; metodicky je tomu období společné, že filosofové užívají naivní spekulace, jež ještě neprošly kritickou reflexí a v tom smyslu jsou to dogmatici.
5.-4.stol.ante Klasické Řecko : uzavírá se přírodní filosofie, nastupují Sofisté, na jejichž základech se rodí nejvýznamnější filosofové Antiky: Sókrates, Platón, Aristoteles
Helénistické období - 3. až 1.stol.př.n.l.. - období úpadkové pro literaturu a více se rozvíjejí přírodní vědy
2.pol.2.stol.ante-386 n.l. Poaristotelské období: ustupuje smysl pro přírodní bádání - zájem o člověka a etiku: stoikové, epikúrejci, skeptici, eklektici, novoplatonismus...
Klíčová slova:
evropská kultura
geografické umění
příroda v umění
věda
technika
technologie
umění
politika
Obsah:
- 1. Proměny pojmu umění v evropské kultuře
2. Proměna funkce obrazu
3. Status umělce v předmoderní, moderní a postmoderní době
4. Věčné návraty“: Historismus jako princip umění
5. Geografické umění
6. Příroda v umění - umění v přírodě
7. Věda, technika a technologie ve vztahu k umění
8. Moc obrazů, obrazy moci: Umění a politika
9. Tělo,tělesnost a jejich role v dějinách umění
10. Umění a utopie