Státnice z Teorie práva

1. Právní věda
(předmět a vývoj jeho poznání, systém soudobé právní vědy, teorie práva v systému právní vědy)
1.1. Právní věda
Vymezení předmětu právní vědy záleží na teoretickém přístupu k právu jako základnímu předmětu jeho poznání (teorie přirozenoprávní, pozitivistická, sociologická).

Předmětem právní vědy jsou:
 právní jevy - právo jako normativní systém.
- právní vztahy.
- subjektivní práva.
- subjektivní povinnosti.
 ostatní právní jevy - vznik práva ve společnosti.
- tvorba práva.
- společenské působení práva.
- chování člověka podle práva nebo proti právu.
- právní jazyk.
- právní informatika.

Stát není většinou považován za předmět právní vědy (kromě marxistické teorie a ryzí nauky právní, resp. normativní teorie). Stát je zařazován do státovědy, ale obě tyto vědní disciplíny se místy překrývají.

1.2. Historie právní vědy
Právní věda je velmi stará. Vyvinula se z univerzální řecké vědy (filozofie). Tehdejší vědci byli polyhistoři, tj. zabývali se všemi oblastmi lidského poznání včetně státu a práva. Pozoruhodné úvahy o státu a právu se najdou již v předsokratovské řecké filozofii, ale hlavně později u Platona a Aristotela. V římském právu bylo vědění spojeno s aplikací práva.

Pro právní myšlení měla velký význam i katolická teologie, zejména díla sv. Augustina a Tomáše Akvinského.

Počátky právní vědy (zdaleka ovšem ještě ne v dnešním smyslu) lze patně klást do doby, kdy se vědecké zkoumání práva a jeho výuka oddělily od právní praxe. To se stalo počátkem 11. stol. na renesančních italských univerzitách (Bologna, Padova).

Velkého rozmachu se dostalo právní vědě v 17. stol. dílem holandského právníka Hugo Grotia, který se stal zakladatelem novodobé teorie přirozených práv (ve skutečnosti byl její obnovitel).

K plné institucionální organizaci právní vědy dochází až na přelomu 18. a 19. stol. (rodí se ideál základních práv a svobod člověka a občana, humanizace trestního práva, vznikají první novodobé kodifikace, vznikají různé právní školy a směry).