Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 663
projektů
Teorie práva - státní závěrečná zkouška
«»
| Přípona |
Typ státnicové otázky |
Stažené 0 x |
| Velikost 0,4 MB |
Jazyk český |
ID projektu 5102 |
| Poslední úprava 16.02.2015 |
Zobrazeno 1 691 x |
Autor: petr.rajnoha |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
10 Kreditů - kvalita:
90,6% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Fakulta:-
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Teorie práva
- Studijní obor:-
- Ročník:2. ročník
- Formát:PDF dokument (.pdf)
- Rozsah A4:45 stran
1. Pojem práva; společenská funkce práva; právo a stát
PRÁVO
pojem nelze jednoznačně vymezit; jedná se o multidimenzionální fenomén, minimálně duální jev. Pojem
„právo“ má více významů:
- rovina normativní: systém pravidel, který reguluje chování lidí,
- rovina sociální: systém společenských vztahů, který určuje obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace,
- rovina axiologická: hledisko hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány,
- rovina mocenská: prostředek realizace státní politiky, resp. mezinárodní politiky,
- rovina informační: nositel informací pro adresáty norem.
Objektivní právo = právo v normativním smyslu, tzn. souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem (resp. mezinárodním společenstvím států). Právní normy se vyznačují formální určitostí, jsou obsaženy v o ficiálních, státem (či státy) uznaných pramenech práva. Takto vymezené právo je objektivním pozitivním právem. Právní normy vznikají jako produkt lidské společnosti a jsou vždy, více či méně, poznamenány subjektivním momentem tvůrce práva. Jednou vytvořená soustava pravidel chování, právních norem, se však odděluje od svého tvůrce a působí na něm do značné míry nezávisle. Stabilní právní úprava v řadě případů přežívá svého tvůrce a není na něm závislá. Právo představuje součást společenského prostředí, v němž lidé a jimi vytvářené právnické osoby, ale i orgány veřejné moci, žijí a působí.
Právní principy = důležitá součást objektivního práva; od právních norem se odlišují mírou obecnosti,
specifickým významem a způsobem použití v právním systému. Společné rysy s právními normami:
- preskritptivnost (působí rovněž regulativně, nezřídka označují obecné regulativní ideje)
- nezbytné uznání ze strany státu (jinak nemají obecně závazný právní charakter)
PRÁVO
pojem nelze jednoznačně vymezit; jedná se o multidimenzionální fenomén, minimálně duální jev. Pojem
„právo“ má více významů:
- rovina normativní: systém pravidel, který reguluje chování lidí,
- rovina sociální: systém společenských vztahů, který určuje obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace,
- rovina axiologická: hledisko hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány,
- rovina mocenská: prostředek realizace státní politiky, resp. mezinárodní politiky,
- rovina informační: nositel informací pro adresáty norem.
Objektivní právo = právo v normativním smyslu, tzn. souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem (resp. mezinárodním společenstvím států). Právní normy se vyznačují formální určitostí, jsou obsaženy v o ficiálních, státem (či státy) uznaných pramenech práva. Takto vymezené právo je objektivním pozitivním právem. Právní normy vznikají jako produkt lidské společnosti a jsou vždy, více či méně, poznamenány subjektivním momentem tvůrce práva. Jednou vytvořená soustava pravidel chování, právních norem, se však odděluje od svého tvůrce a působí na něm do značné míry nezávisle. Stabilní právní úprava v řadě případů přežívá svého tvůrce a není na něm závislá. Právo představuje součást společenského prostředí, v němž lidé a jimi vytvářené právnické osoby, ale i orgány veřejné moci, žijí a působí.
Právní principy = důležitá součást objektivního práva; od právních norem se odlišují mírou obecnosti,
specifickým významem a způsobem použití v právním systému. Společné rysy s právními normami:
- preskritptivnost (působí rovněž regulativně, nezřídka označují obecné regulativní ideje)
- nezbytné uznání ze strany státu (jinak nemají obecně závazný právní charakter)
Klíčová slova:
teorie práva
interpretace
subjektivní práva
sociologie
demokracie
aplikace práva
Obsah:
- 1. Pojem práva; společenská funkce práva; právo a stát 1
2. Právo a neprávní normativní systémy; právo a spravedlnost 6
3. Pojem právní normy; struktura právní normy; druhy právních norem 8
4. Časová působnost právních norem; problematika retroaktivity 11
5. Tvorba práva; právo obyčejové, smluvní, „psané“, soudcovské 12
6. Prameny práva; prameny českého práva; význam judikatury 14
7. Struktura systému práva - právo soukromé a veřejné, právo hmotné a procesní, právo vnitrostátní a mezinárodní 18
8. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva; právo komunitární 20
9. Interpretace právních textů - subjekty a metody interpretace, problematika závaznosti výsledků interpretace 22
10. Právní vztahy, subjekty, objekty a obsah právních vztahů; právní skutečnosti 24
11. Právo objektivní a právo subjektivní; oprávnění a právní povinnost 28
12. Realizace práva, aplikace práva, akty aplikace práva; platnost, právní moc a vykonatelnost aktů aplikace práva 30
13. Právní ochrana subjektivních práv 34
14. Porušení právní povinnosti, druhy deliktů; právní odpovědnost 35
15. Problematika právního vědomí 40
16. Dynamika a stabilita práva; ochrana nabytých práv; právní jistota, důvěra v právo 41
17. Právní kultura; hlavní rysy (evropsko) kontinentálního a angloamerického práva 42
18. Právo pozitivní a právo přirozené; právní pozitivismus a teorie přirozeného práva 43
19. Sociologický přístup k právu 43
20. Právní stát; právní stát „formální“ a „materiální“; soudobý demokratický právní stát; právní a mimoprávní záruky právního státu 44