Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Home » Státnicové otázky » Vypracovaná státní závěrečná magisterská zkouška - Evropské a mezinárodní právo
Vypracovaná státní závěrečná magisterská zkouška - Evropské a mezinárodní právo
«»
| Přípona .doc |
Typ státnicové otázky |
Stažené 4 x |
| Velikost 3,4 MB |
Jazyk český |
ID projektu 11873 |
| Poslední úprava 09.04.2018 |
Zobrazeno 1 443 x |
Autor: royal.cut |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
20 Kreditů - kvalita:
92,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:CEVRO Institut
- Fakulta:-
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Evropské a mezinárodní právo
- Studijní obor:-
- Ročník:5. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:196 stran
1. Systematika evropských regionálních organizací (vztah EU k Radě Evropy a Evropskému sdružení volného obchodu).
Výraz „Evropské právo“ se v minulosti a v současnosti používá v různých souvislostech a s různými významy.
Proto je na místě upřesnit význam pojmu evropského práva v konkrétní situaci a ke konkrétnímu účelu.
V praxi se osvědčilo rozlišování mezi:
- evropským právem v širokém smyslu a
- evropským právem v úzkém smyslu.
Evropské právo v širokém smyslu: právo evropských regionálních organizací (např. Rada Evropy, OBSE, OECD, EFTA - viz níže)
Evropské právo v užším smyslu: právo Evropské unie (unijní právo), které se vyznačuje svým nadnárodním charakterem.
Do doby vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pouze tzv. první pilíř vykazoval znaky nadnárodního práva.
Druhý a třetí pilíř EU předpokládaly mezivládní spolupráci mezi členskými státy („Maastrichtský chrám“).
Do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bylo možné vymezit evropské právo v nejužším smyslu jako právo Evropských společenství (komunitární právo).
Založení OSN je dosud nejvýraznějším pokusem o řešení hlavních mezinárodních problémů na univerzální úrovni.
Výraz „Evropské právo“ se v minulosti a v současnosti používá v různých souvislostech a s různými významy.
Proto je na místě upřesnit význam pojmu evropského práva v konkrétní situaci a ke konkrétnímu účelu.
V praxi se osvědčilo rozlišování mezi:
- evropským právem v širokém smyslu a
- evropským právem v úzkém smyslu.
Evropské právo v širokém smyslu: právo evropských regionálních organizací (např. Rada Evropy, OBSE, OECD, EFTA - viz níže)
Evropské právo v užším smyslu: právo Evropské unie (unijní právo), které se vyznačuje svým nadnárodním charakterem.
Do doby vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pouze tzv. první pilíř vykazoval znaky nadnárodního práva.
Druhý a třetí pilíř EU předpokládaly mezivládní spolupráci mezi členskými státy („Maastrichtský chrám“).
Do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bylo možné vymezit evropské právo v nejužším smyslu jako právo Evropských společenství (komunitární právo).
Založení OSN je dosud nejvýraznějším pokusem o řešení hlavních mezinárodních problémů na univerzální úrovni.
Klíčová slova:
evropská integrace
tvorba práva
mezinárodní právo
subjektivita jednotlivců
odpovědnost státu
mezinárodní právo
Obsah:
- 1. Systematika evropských regionálních organizací (vztah EU k Radě Evropy a Evropskému sdružení volného obchodu).
2. Vývoj evropské integrace, přínos reformních smluv, hlavní změny struktury a fungování EU obsažené v Lisabonské smlouvě.
3. Vznik, zánik a obsah členství v EU.
4. Rozdělení pravomocí EU a členských států, principy subsidiarity a proporcionality, role národních parlamentů.
5. Ústava České republiky a evropská integrace (včetně relevantní judikatury ÚS ČR).
6. Organizační struktura Evropské unie (složení a pravomoci hlavních politických orgánů EU).
7. Systém právní ochrany - soudnictví EU, druhy řízení před SDEU.
8. Tvorba práva EU, pojem primárního a sekundárního práva EU, hlavní specifika nařízení EU a směrnic EU.
9. Vnitrostátní účinky práva EU, zásada přímého účinku a přednostní aplikovatelnosti práva EU.
10. Pojem vnitřního trhu EU, základní tržní svobody EU, občanství EU.
11. Definice pojmu mezinárodního práva, vymezení mezinárodního práva vůči vnitrostátnímu a evropskému právu, kodifikace mezinárodního práva.
12. Systematika pramenů mezinárodního práva, vznik a význam obyčeje jako tradičního pramene mezinárodního práva, hierarchie mezinárodních norem.
13. Uzavírání mezinárodní smlouvy, ukončení a neplatnost mezinárodních smluv, problematika výhrad k mezinárodním smlouvám.
14. Recepce mezinárodního práva do vnitrostátního práva, postavení mezinárodních smluv v právním řádu České republiky.
15. Systematika subjektů mezinárodního práva, konstitutivní prvky státnosti.
16. Institut diplomatické ochrany, úprava občanství z pohledu mezinárodního práva.
17. Mezinárodněprávní postavení mezinárodních organizací, právní subjektivita mezinárodních organizací a jejich pravomoci.
18. Mezinárodněprávní subjektivita jednotlivců, koncepce mezinárodněprávní odpovědnosti, základní mezinárodní ochrany lidských práv.
19. Odpovědnost státu v mezinárodním právu, mezinárodněprávní odpovědnost jednotlivce (mezinárodní trestní právo).
20. Mírové urovnání mezinárodních sporů, postavení mezinárodních judiciálních mechanismů.