Vypracované otázky ke státní zkoušce z Římského práva
Popis:
1. Časové vymezení a charakteristika jednotlivých vývojových etap římského práva: doba královská, republika, principát, dominát
● Nejstarší - monarchistické - období (asi 753 - 510 př.n.l.)
Římský historik Livius napsal na přelomu letopočtu Dějiny Říma. V nich vyložil legendární založení tohoto města → mělo se tak stát roku 753 př.n.l. a za zakladatele je označován Romulus. Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium). Je to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům, sám se stal prvním králem.
Na území, kde vznikl Řím, žily 3 etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové.
Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace → městský stát (civitas). S tím přišel i nový typ práva a politiky. První etruská centra nalezneme v Toskánsku (Florencie) a pak ještě více na sever - Bologna, Miláno. Jižněji od Říma leží Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma.
V tomto období můžeme mluvit již o městském státu (civitas). Je to určité sdružení svobodných lidí, kteří společně žijí na jednom území jako jeho neomezení vlastníci. Společně ho hájí a společně rozhodují. Musí zde být opevněný městský aglomerát - na vršku, který usnadňoval obranu. V tomto opevnění se pak v případě nebezpečí skryjí všichni občané (pracovali mimo opevnění jako zemědělci a pastevci). Způsob vlády v civitas nebyl stejný, ale bylo zde několik společných bodů:
Klíčová slova:
římské právo
prameny
republika
dominát
principát
království
pravomoc
Obsah:
- 1. Časové vymezení a charakteristika jednotlivých vývojových etap římského práva: doba královská, republika, principát, dominát
2. Nejdůležitější literární prameny k římským právním dějinám - jednotliví autoři, jejich díla a časové zařazení (Livius, Suetonius, Tacitus, Cicero, Prokopios)
3. Poznávací a produkční prameny římského práva: produkční prameny (lex, plebiscitum, senatusconsultum)
4. Poznávací a produkční prameny římského práva: produkční prameny (constitutiones principum, edicta magistratuum, responsa prudentium)
5. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (Lex XII Tabularum, Fragmenta Vaticana, Pauli Sententiae,Tituli ex Corpore Ulpiani, Scholia Sinaitica)
6. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (Gai Institutiones, jejich obsah a význam pro poznání římského práva)
7. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (kodexy předjustiniánského období- Codex Gregorianus a Codex Hermogenianus, citační zákon, Edictum Theodorici, Lex Romana Visigothorum, Lex Romana Burgundionum)
8. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (justiniánské zákonodárství)
9. Římské polyteistické náboženství a jeho právní funkce, jednotlivé kněžské sbory, římské právo a křesťanství
10. Metoda práce římských právníků klasického období: jejich postoj k právní teorii, nejdůležitější právní definice z Digest, různé významy pojmu ius v římském právu
11. Právní školy sabiniánů a prokuliánů
12. .Nauka o negotium iuridicum: typologie, vnitřní elementy (essentialia negotii, naturalia negotii, accidentalia negotii)
13. Způsoby projevů vůle, možné vady a vnější vlivy působící na lidskou vůli: error (in negotio, in persona, in corpore, in substantia, in qualitate) a jeho důsledky na platnost právního jednání
14. Způsoby projevů vůle, možné vady a vnější vlivy působící na lidskou vůli: dolus (actio de dolo, exceptio doli), vis (absoluta, compulsiva)
15. Právo osob v římském právu: caput, capitis deminutio (maxima, media, minima)
16. Právo osob v římském právu: status (libertatis, civitatis, familiae)
17. Osoby sui iuris s omezenou schopností právního jednání: tutela a cura
18. Institut otroctví: vývoj postoje římské společnosti k institutu otroctví, právní důvody upadnutí do otroctví, favor libertatis
19. Institut otroctví: typy manumisí - slavnostní a neformální manumise otroků, podmínky a právní důsledky
20. Právnické osoby římského práva: populus Romanus, civitates, municipia, collegia, sodalitates, piae causae, aerarium populi Romani, fiscus)
...
...
...
60. Římské právo obligací: kontrakty konsensuální (mandatum)
61. Římské právo obligací: pactum (rozdíl mezi pactum a contractus), quasi-kontrakty (legatum per damnationem, legatum sinendi modo, pollicitatio, votum, negotiorum gestio, tutela impuberis, indebiti solutio, condictio - causa data causa non secuta, - ob turpem vel iniustam causam, - sine causa, communio incidens)
62. Institut darování v římském právu (inter vivos, mortis causa), zákonodárství omezující svobodu darů
63. Římské právo obligací: delikty (furtum)
64. Římské právo obligací: delikty (bona vi rapta)
65. Římské právo obligací: delikty (iniuria)
66. Římské právo obligací: delikty (damnum iniuria datum)
67. Římské právo obligací: quasi delicta (de effusis et deiectis, de posito et suspenso, nautae - caupones - stabularii, adversus mensorem qui falsum modum dixerit, adversus iudicem qui dolo malo in fraudem legis sententiam dixerit, actio servi corrupti, actio sepulchri violati, adversus publicanum)
68. Římské právo dědické: nejstarší typy římské závěti
69. Římské právo dědické: klasická římská závěť a její vnitřní struktura
70. Římské právo dědické: způsoby přijímání dědictví, kategorie dědiců, možnosti zásahů prétora do dědického práva
71. Římské právo dědické: legáty - typologie legátů a zákonodárství omezující legáty, fideicommissum hereditatis
72. Římské soudnictví, obsazení soudu, základní zásady římského práva procesního
73. Římský privátní proces: legis actiones (per sacramentum, per iudicis postulationem, per condictionem, per manus iniectionem, per pignoris capionem)
74. Římský privátní proces: per formulas (zákony upravující tento typ procesu, průběh procesu)
75. Římský privátní proces: cognitio extra ordinem
76. Místo a význam studia římského práva v kontextu moderní právní vědy, významní světoví a čeští romanisté, vliv římského práva na historické a současné české právo, recepce římského práva v českých zemích
77. Pojem recepce římského práva, jednotlivé recepční školy a jejich nejvýznamnější představitelé: glosátoři, komentátoři, mos gallicus
78. Pojem recepce římského práva, jednotlivé recepční školy a jejich nejvýznamnější představitelé: usus modernus pandectarum, přirozenoprávní škola, německá historická škola
O souborech cookie na této stránce
Soubory cookie používáme pro funkční účely, pro shromažďování a analýzu informací o výkonu a používání stránky.