Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Vypracované otázky ke státnicím z Geodezie
«»
| Přípona .rar |
Typ státnicové otázky |
Stažené 10 x |
| Velikost 28,0 MB |
Jazyk český |
ID projektu 8348 |
| Poslední úprava 19.07.2016 |
Zobrazeno 1 652 x |
Autor: dana.lapackova |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
10 Kreditů - kvalita:
91,1% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:České vysoké učení technické v Praze
- Fakulta:Fakulta stavební
- Kategorie:Přírodní vědy » Geografie
- Předmět:Inženýrská geodezie
- Studijní obor:-
- Ročník:3. ročník
- Formát:Archiv souborů (.rar)
- Rozsah A4:100 stran
IG1
1. Měřické jednotky a převody jednotek.
Pro určování vzájemné polohy bodů na zemském povrchu je nutno provádět měření fyzikálních veličin, např. délek, úhlů, převýšení, ale i času, teploty, tlaku, vlhkosti a dalších fyzikálních veličin, které mohou ovlivňovat přesnost dosažených výsledků. Měřená veličina je přitom porovnána s veličinou jednotkovou. Jednotky byly v dřívějších dobách nejen v různých zemích, ale i v různých krajích různé a mnohdy i při stejném názvu měly jiné hodnoty (např. míle), což působilo značné potíže. Proto na konci 19. století došlo ke sjednocení a vzniku metrické soustavy (metr-kilogram-sekunda, MKS), ke které postupně přistoupila většina států. Od roku 1960 je obecně používaná soustava SI.
Soustava SI (zkratka z francouzského Le Systéme International d´Unités) je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Mezinárodně garantuje definice jednotek a uchování etalonů Bureau International des Poids et Mesures v Sévres (Francie), v ČR je to Český metrologický institut v Brně.
Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela a mol. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. V Česku vyplývá pro subjekty a orgány státní správy povinnost používat soustavu jednotek SI ze zákona č.505/1990 Sb. (Zákon o metrologii; s následujícími změnami) a souvisejících vyhlášek MPO, zejména vyhlášky č.264/2000 Sb.
1. Měřické jednotky a převody jednotek.
Pro určování vzájemné polohy bodů na zemském povrchu je nutno provádět měření fyzikálních veličin, např. délek, úhlů, převýšení, ale i času, teploty, tlaku, vlhkosti a dalších fyzikálních veličin, které mohou ovlivňovat přesnost dosažených výsledků. Měřená veličina je přitom porovnána s veličinou jednotkovou. Jednotky byly v dřívějších dobách nejen v různých zemích, ale i v různých krajích různé a mnohdy i při stejném názvu měly jiné hodnoty (např. míle), což působilo značné potíže. Proto na konci 19. století došlo ke sjednocení a vzniku metrické soustavy (metr-kilogram-sekunda, MKS), ke které postupně přistoupila většina států. Od roku 1960 je obecně používaná soustava SI.
Soustava SI (zkratka z francouzského Le Systéme International d´Unités) je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Mezinárodně garantuje definice jednotek a uchování etalonů Bureau International des Poids et Mesures v Sévres (Francie), v ČR je to Český metrologický institut v Brně.
Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela a mol. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. V Česku vyplývá pro subjekty a orgány státní správy povinnost používat soustavu jednotek SI ze zákona č.505/1990 Sb. (Zákon o metrologii; s následujícími změnami) a souvisejících vyhlášek MPO, zejména vyhlášky č.264/2000 Sb.
Klíčová slova:
měřické jednotky
centrace
geometrická nivelace
vytyčování
měření posunu
legislativní rámec
podzemní objekty
Obsah:
- 1. Měřické jednotky a převody jednotek.
2. Tvar a rozměry Země, referenční plochy. Geodetické základy ČR.
3. Příprava teodolitu na stanovisku na měření.
4. Měření vodorovných směrů a úhlů, zenitových úhlů.
5. Měření délek (druhy, chyby a přesnost, fyzikální a matematické korekce).
6. Měřické body, bodová pole, referenční systémy ČR (vše výškové i polohové).
7. Souřadnicové výpočty (polární metoda, ortogonální metoda, protínání, polygonové pořady).
8. Centrace měřených veličin.
9. Technická nivelace (princip, přístroje, kritéria přesnosti).
10. Polohové vytyčování bodů, geometrických prvků.
11. Kružnicový oblouk, souřadnicové řešení, postupy vytyčení.
12. Podrobné polohopisné měření (metody, přesnost).
13. Určování výměr.
14. Metody určování výšek (přehled, přesnost, využití).
15. Geometrická nivelace ze středu nivelace (metoda, přístroje, pomůcky, přesnosti, druhy, chyby).
16. Trigonometrické určování výškových rozdílů. Redukce měřených hodnot.
17. Podrobné měření výškopisné. Tachymetrie - princip, přístroje a pomůcky.
18. Terénní reliéf a jeho znázorňování. Konstrukce vrstevnic.
19. Způsoby potlačení vlivu refrakce na trigonometrické určování výšek.
20. Výškové vytyčování.
21. Lineární transformace souřadnic v rovině s vyrovnáním.
22. Lineární transformace souřadnic prostoru s vyrovnáním.
23. Chybový model základních geodetických úloh - polární metoda.
24. Chybový model základních geodetických úloh - protínání před z úhlů.
25. Chybový model základních geodetických úloh - protínání před z délek.
26. Plánování přesnosti měření v inženýrské geodézii - rozbor přesnosti před měřením.
27. Plánování přesnosti měření v inženýrské geodézii - rozbor přesnosti při měření.
28. Plánování přesnosti měření v inženýrské geodézii - rozbor přesnosti po měření.
29. Polohové vytyčovací sítě (plošné a liniové sítě, metody, přesnost).
30. Výškové vytyčovací sítě a výškové vytyčování (přímka, rovina, komín atd.).
31. Měření posunů a přetvoření (základní pojmy, příčiny, účel a cíl, projekt).
32. Měření posunů a přetvoření - metody.
33. Legislativní rámec geodézie - předpisy, zákony, vyhlášky, normy.
34. Měření a vytyčování svislosti.
35. Tvar tělesa Země, geodetické referenční plochy. Kartézské, sférické a elipsoidické souřadnice.
36. Řešení základních geodetických úloh na referenční kouli a elipsoidu. Geodetická křivka.
37. Terestrické polohové základy, klasické sítě, triangulace, trilaterace.
38. Souřadnicové systémy v ČR.
39. Princip technologie GNSS. GNSS systémy. Principy zpracování pozorování.
40. Rozdělení chyb měření, jejich vlastnosti.
41. Normální rozdělení. Charakteristiky přesnosti.
42. Zákon hromadění směrodatných odchylek. Kovarianční matice.
43. Vyrovnání MNČ - zprostředkujících
44. Vyrovnání MNČ - podmínkových.
45. Vyrovnání MNČ - kombinované.
46. Vyrovnání geodetické sítě vázané, volné.
47. Testování statistických hypotéz. Bodové a intervalové odhady.
48. Součásti geodetických přístrojů - libely, optický centrovač, okulár, objektiv, typy dalekohledů. Přídavná zařízení dalekohledů optických přístrojů. Kompenzátory nivelačních přístrojů a teodolitů.
49. Rozdělení a klasifikace geodetických přístrojů (teodolit, totální stanice, nivelační přístroj, laserové přístroje, 3D (laserový scanner), gyroteodolit, laserový scanner, digitální nivelační přístroj.
50. Vyhledávání podzemních objektů.