Popis:
1) Geografie, ekologie, krajinná ekologie, environmentalistika a životní prostředí
(Složky ŽP, environmentální bezpečnost, globální environmentální krize a východiska jejího řešení, environmentální etika, fenomén (trvalé) udržitelnosti a scénáře vývoje ŽP
Geografie je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi (přesněji části Země, nazývané „krajinná sféra“), jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.
Ekologie je věda, jež se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Jedná se o interdisciplinární obor, který využívá poznatků mnoha vědních disciplín. Ekologie zahrnuje studium interakcí organismů, které mají jak mezi sebou navzájem, tak těch jež mají mezi jinými organismy i těmi, které mají s abiotickými složkami jejich prostředí. Ekologie bývá definována různě, mezi nejznámější patří Krebsova definice: „Ekologie je vědecké studium procesů regulujících distribuci a abundanci organismů a jejich vzájemné vztahy, a studium toho, jak tyto organismy naopak zprostředkovávají transport a transformaci energie a hmoty v biosféře (především studium struktury a funkce ekosystémů).“ „Výzkum toho, kde se organismy nacházejí, kolik se jich tam vyskytuje a proč.“[1]
Krajinná ekologie též geoekologie nebo ekologie krajiny) je rozsáhlý hraniční obor ekologie a geografie zabývající se studiem komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny. Pojem poprvé použil a takto definoval německý biogeograf Carl Troll.
Klíčová slova:
geografie
krajinná ekologie
kartografie
dálkový průzkum Země
environmentální monitoring
Obsah:
- 1. Geografie, ekologie, krajinná ekologie, environmentalistika a životní prostředí (ŽP) - Popište složky ŽP, charakterizujte obsahovou náplň pojmu environmentální bezpečnost, diskutujte globální environmentální krize a východiska jejího řešení, environmentální etiku, představte fenomén (trvalé) udržitelnosti a scénáře vývoje ŽP
2. Krajina (přírodní a kulturní krajina) - Popište strukturu krajiny, představte metody výzkumu změn krajinné struktury a objasněte význam studia krajiny při analýze, hodnocení, monitoringu a modelování environmentálních rizik
3. Kartografie, geoinformatika a GIS - Vysvětlete, jak je možné studovat environmentální rizika v prostředí GIS. Představte základní kartografická pravidla a souřadnicové systémy. Vyjmenujte typy dat a datové formáty (se zaměřením rozdílu mezi rastry a vektory), představte základní analýzy v GIS (popište databázové dotazy - SQL). Uveďte příklady SW využívaného v GIS a diskutujte roli internetu v moderním přístupu k využívání GIS.
4. Mapa a letecký/družicový snímek při studiu environmentálních rizik. Popište principy tvorby map. Definujte rozdíl mezi mapami topografickými a tematickými. Vyjmenujte a zevrubně popište základní a doplňkové kompoziční prvky mapy, vč. pravidel jejich tvorby.
5. Dálkový průzkum Země (DPZ) - Vysvětlete principy DPZ, uveďte příklady využití v environmentálním managementu. Popište globální navigační satelitní systémy (GPS, GLONASS, Galileo…) a diskutujte specifika leteckých/družicových snímků.
6. Modelování a simulace environmentálních rizik - Definujte typy modelů a jejich využití v praxi.
7. Environmentální monitoring - Definujte typy, metody a technické prostředky monitoringu (CCTV, EZS).
8. Konference o ŽP a její dokumenty - Vyjmenujte Agenda klíčové konference zabývající se životním prostředím, speciálně se pak soustřeďte na Agendu 21 a její indikátory a Evropskou úmluvu o krajině