Vypracované státnicové otázky pro studijní program filosofie obor filosofie humanitních věd - oddíly A, B, C

1.) A: Předsókratovská filosofie (řecká mytologie, zlomky předsokratovských myslitelů, parmenidovská a herakleitovská metafyzika)
B: Sociální a politické myšlení v období antické civilizace

Antické Řecko 1
» Mýtus
Mýtus je z řeckého slova MÝTHOS (=vyprávění) odvozeno od slovesa MÝTHEUEIN „vyprávět“.
Nemá známého autora. Jako by tu byl od počátku. Pro lidi archaické doby má hluboký smysl. Mýtus je každé vyprávění, které předjímá nějaké „to proč“. Mýtus je celá síť vyprávění. Jsou to úvahy o světě, náboženství, morální ponaučení, naučení o hospodářství, místní pověsti, folklór. Sám mýtus však takové dělení nezná, právě naopak vše spojuje, tak aby se člověk ve světě vyznal.
Mytický vztah ke světu se zakládá např. „ Mytický člověk vyjde ráno před dům, vidí na obloze Hélia, jehož jasné světlo a teplo dává život jemu i celému světu. Proto je Hélios božský, proto je bohem. Ne že by Hélios byl bohem Slunce, ale Hélios je prostě Slunce, mocné a božské.“ (Kratochvíl, str. 17)
Svět je jako pohádka, v němž jsou Bohové, daimonové a důležitou roli hraje osud, který dlí i nad Bohy.
Otázky typu Proč (je-li vůbec položena) je odpovězeno hotovou odpovědí v podobě vyprávění o původu té věci od bohů. Skutečnost není jednoznačná, objektivní.
Jednoznačný je rámec- člověk je smrtelný, nad zemí je nebe obývané nesmrtelnými bohy (nad nimiž je osud).
Filosofie je pak pojata jako postupná logizace či negace mýtu.
Mezopotámie, Egypt (3000 let př. Kr.) - 2000 let př. Kr. vzniká EPOS O GILGAMEŠOVI (hrdina sestoupí do podsvětí). V Řecku jsou to Odysseus, Hérakles, Orfeus, Perseus. Je jim společné odkrývání pravdy, Aléthea. Objevuje se schopnost abstrakce.