Vypracované státnicové otázky z okruhu Management lázeňského a wellness podniku

1. Historický vývoj lázeňství v ČR a v zahraničí, charakter služeb lázeňství

Historický vývoj lázeňství
První zmínky o lázeňství jsou vnímány pouze na základě legend, skutečná historii však není doložena. Ze skutečností však vyplývá, že lázeňství je jedním z nejstarších druhů CR. Vývoj lázeňství je spjat se zvyklostmi kultur (rituály, náboženství, svátky), nemocemi, ošetřovatelstvím, lékařstvím, hygienickými návyky, stravováním. V průběhu historického vývoje se mění jen způsoby péče a možnosti, které jsou lidem nabízeny. Lázeňství a wellness jsou dnes již běžnou součástí zdravého životního stylu a nepřitahují zdaleka jen seniory nebo rekonvalescenty. Většina pramenů je spojená s Pannou Marií - její zjevení. V současné době se preferují východní léčebné metody - pomalé (Čína, alternativní metody), odklon od západních rychlých metod (operace, prášky).

První lázně a relaxační bazény vznikaly již před 4 000 lety u velkých řek v blízkosti protonických měst, jejich význam a způsob fungování však nebyl dosud odhalen. Ve starém Egyptě již fungoval propracovanější systém provozu a lázně poskytovaly hygienické zázemí a relaxaci nejen pro panovníky, ale využívat je mohli i dělníci pracující na stavbě pyramid. Významný rozmach zaznamenalo lázeňství v oblasti Číny a Indie, kde jako první začaly fungovat termální lázně. Voda zde dosahovala teploty až 50oC a lékaři začali využívat tento zdroj jako pomocný prostředek k léčbě nemocí. Na dnešní podobě lázeňských domů má jednoznačně největší zásluhu starověké Řecko a Řím, kde byly budovány ve 3. století našeho letopočtu bazény a termální relaxační místnosti, které již měli propracovanou kanalizaci i vytápění budov. V tomto období byly objeveny i podpůrné účinky bylin a minerálů, k léčbě byly využívány první bahenní zábaly. Římané sázeli na léčbu baňkováním, doporučováno bylo pití minerálních pramenů a velmi oblíbené se stalo prohřívání v páře. Oblíbenou se stala i návštěva kosmetických salonů, které byly součástí lázeňských domů. Středověk je všeobecně považován za nečistý a nehygienický. Ale feudálové dali koupelím zcela nový rozměr v podobě hudebních doprovodů, které z nich činily společenské události. Největší rozmach péče o tělo zaznamenala renesance, kdy se učenci navrátili zpět ke starověkým praktikám balneoterapie. Oblíbené byly přísady z bylinkových extraktů a výluhů, často se pro potěšení přidávaly vonné éterické oleje. Stavěla se lázeňská místa u přírodních zdrojů minerálních vod a rašelinišť. K léčení se začalo přistupovat odborněji, teplota vody se začala měřit a zapisovat. Mnoho lékařů, ale i laiků se začalo zabývat léčebnými účinky vody na lidský organismus. V 19. století lékaře zaujaly účinky koupelí v kyselkách (uhličité vody), které dodnes pomáhají zejména při nemocech srdce a cév. Toto období přineslo také mohutný rozmach měst, která disponovala podmínkami pro rozvoj lázeňství nejen díky přírodním zdrojům minerálních vod, ale také peloidů (rašelina, slatina), jejichž léčebné účinky byly známé ve starověku. Tak vznikla v ČR řada lázeňských míst, z nichž mnoho získala světový ohlas.