Vypracované státnicové otázky z předmětu Evropské právo a Mezinárodní právo

1. Systematika evropských regionálních organizací (vztah EU k Radě Evropy a Evropského sdružení volného obchodu)

Rada Evropy
je mezivládní organizace sdružující v současné době 47 zemí (všechny evropské státy kromě Běloruska, Vatikánu a 6 sporných území). Členství je otevřené všem evropským zemím, které akceptují a zaručují právní stát, základní lidská práva a svobodu pro své občany. Mimo zaručení těchto práv a demokracie (cestou reforem) členové RE dále spolupracují např. v oblastech kultury nebo vzdělávání.
Jedním z hlavních prvních úspěchů bylo dojednání a uzavření Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v roce 1950, která je právním základem činnosti Evropského soudu pro lidská práva.
Pro takzvané „nové země Evropy“ je RE po Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE, OSCE) dalším mezinárodním fórem, kde se setkávají s jinými zkušenostmi, zásadami a nároky, než těmi, které jsou běžné doma.
Československo vstoupilo do Rady Evropy roku 1991 a do konce roku 1992 ratifikovalo 22 mezinárodních smluv, sjednaných v rámci Rady Evropy, včetně většiny smluv lidskoprávních.
Rada Evropy má od roku svého založení 1949 sídlo ve Štrasburku, stejně jako její nejznámější instituce Evropský soud pro lidská práva.
Evropská společenství
Evropská společenství, zkracováno ES, označovala tři společenství - Evropské hospodářské společenství (EHS), Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) založené 1952 smlouvou podepsanou 1951 (vypršela roku 2002 a její relevantní zbylá ustanovení přešla do smluv ES), a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) (také ESAE), založené podepsáním druhé ze smluv v Římě roku 1957.
Od roku 1965 byl běžně používán název Evropská společenství pro tato tři společenství dohromady.
Evropská společenství (1. EHS od Maastrichtské smlouvy jako Evropské společenství, 2. ESUO a 3. Euratom) tvořily I. pilíř Evropské unie (měla nadnárodní charakter), která vznikla na základě Maastrichtské smlouvy. II. pilíř Evropské unie tvořila společná zahraniční a bezpečnostní politika a III. pilíř policejní a soudní spolupráce v trestních věcech.
Po ratifikaci Lisabonské smlouvy Evropská společenství zanikla a právním nástupcem se stala Evropská unie. Evropské společenství pro atomovou energii si přesto zachovalo částečně nezávislý statut a existuje nadále.