Anatomie trávicího ústrojí

Trávicí ústrojí začíná dutinou ústní, cavum oris. Ta se skládá ze samotné dutiny ústní, cavum oris proprium, z vetší části vyplněné jazykem, lingua a předsíně, vestibulum oris. Vlastní dutina ústní a předsíň jsou od sebe odděleny oblouky čelistními se zuby. Zvenku je předsíň dutiny ústní ohraničena tvářemi, buccae, s podkladem žvýkacích a mimických svalů obličeje (na bocích) a rty, jejichž podkladem jsou mimické svaly. Do tváře je zavzata také příušní slinná žláza, glandula parotis, ndexjejíž vývod se nalézá v blízkosti 2. horní stoličky.
Spodina dutiny ústní je tvořena jazykem a svaly, které jazyk ovládají. Část uvedených svalů začíná a končí v rámci tohoto orgánu, další se upínají k dolní čelisti (mandibula) a jazylce (os hyoideum). Polohu a pohyb jazyka mohou ovlivňovat i svaly, které pohybují s uvedenými kostmi. V její spodině se nacházejí podjazyková a podčelistní slinná žláza, glandula sublingualis a
GLANDULA SUBMANDIBULARIS.
Shora omezuje dutinu ústní patro, které ji odděluje od dutiny nosní, resp. vedlejších nosních dutin. Kostěným podkladem přední části patra, palatum durum, jsou odpředu dozadu (symetricky napravo a nalevo) os incisivum, maxila a os palatinum. Za ní pokračuje měkké patro. vellum palatinum se svalovým podkladem (účast na sání a polykání).
Funkcí dutiny ústní je především přijímání a rozmělňování tuhé potravy a u suché její míšení se slinami. Dále porcuje potravu na sousta, která jsou dalšími partiemi transportována do žaludku. Další funkce dutiny ústní souvisejí s fonací.
Dutina ústní se vzadu otevírá do prostoru, společného pro trávicí a dýchací ústrojí - nosohltanu. nasopharynx. Tento prostor pokračuje nahoru až na úroveň dutiny nosní a dolů za kořen jazyka. Jeho zadní a boční stěny mají svalový podklad (funkce svalů - hlavně polykání), podkladem její klenby je spodina lební, dolů se zužuje do prostoru, kde je oddělen hrtan a hrtan.
Část přední stěny hltanu je tvořena příklopkou hrtanovou, epiglottis, která se při dýchání otevírá a při polykání uzavírá (polykací reflex). U kojenců je tento prostor v proporcích předozadně delší než u dospělého, takže kojenec může současně pít a dýchat.
Hltan, pharynx, se dále nálevkovite zužuje a na úrovni dolního konce hrtanu přechází v jícen.
Jícen, oesophagus, je trubkovitý orgán, procházející nejprve za dýchací trubicí trachea, posléze za hrudní kostí sternum prostorem mezi pravou a levou plící, mediastinem. V uvedeném prostoru se nalézá řada důležitých orgánů (srdce - cor, brzlík - thymus, velké cévy, průdušky bronchi, lymfatické uzliny noduli lymphatici a mnoho dalších. Mezi těmito orgány je řídké vazivo. Prostor je to nepřehledný z hlediska vyšetření a špatně dostupný, u řady zde umístěných chorobných procesů je vysoké riziko zanedbání a pozdní správné diagnózy.
Funkce jícnu je především transportní - doprava jednotlivých soust peristaltickým stahem svaloviny do žaludku.