Autodiagnostika jako předpoklad a účinný nástroj sebereflexe učitele

Vymezení problematiky a předmět zkoumání

Učení a vyučování probíhá v komplexu sociálních interakčních procesů mezi učitelem a žáky. Učitel přitom nepůsobí na vývoj žáků jenom tím, že zprostředkovává poznatky, nýbrž současně i tím, že řídí jejich učební socializaci, přičemž hrají jeho subjektivní teorie významnou roli. (Müller 2004). Do jaké míry jsou tyto teorie explicitní a vědomě zpracované, závisí na schopnosti a míře jeho sebereflexe.

Plánovaný projekt je zaměřen na další rozpracování a empirické zkoumání autdiagnostiky učitele, jako nástroje sebereflexe učitele. ”Autodiagnostiku učitele v nejširším smyslu je samozřejmě možné chápat jako způsob poznávání a hodnocení vlastní pedagogické činnosti a jejích výsledků z různých hledisek: od konfrontace poznatků o vlastní profesionální činnosti ….. až po konfrontaci osobnostních vlastností učitele s širší učitelskou populací.” (Hrabal ml, Hrabal st. 1988, s. 15). Výzkumný důraz plánovaného projektu je kladen na pedagogicko-psychologickou autodiagnostiku, která přináší učiteli možnost poznat specifiku vlastního pedagogického působení.