Behaviorální modifikace lidského chování - Učení operantním podmiňováním

1. Operantní podmiňování

Skinner došel k závěru, že předchozí předpoklady o tom, že chování je provokováno specifickými podněty (S-R model), platí jen pro velmi omezený okruh lidského chování.

Vyšel z představy, že většina projevů lidského chování není důsledkem pasivního přizpůsobení podnětové situaci, ale vlastní aktivity jedince a měnících s podmínek v podnětové situaci (S - O - R model), kde O znamená intervenující proměnné.

Prvky aktivního zasahování nazval Skinner operants a takové aktivní chování operantním, protože "operuje" v prostředí a není závislé na nepodmíněných podnětech. Na rozdíl od pasivní role učícího se v klasickém podmiňování, zde je zdůrazněna aktivní role učícího se, to znamená, že učící se zasahuje do situace především tím, že vyhodnocuje důsledky svého aktivního přístupu. Tím se jeho chování stává úmyslným a záměrným (na rozdíl od klasického podmiňování).