Česká bezpečnostní terminologie - Výklad základních pojmů

1. ČESKÁ BEZPEČNOSTNÍ TERMINOLOGIE, JEJÍ ZDROJE A JEJÍ STAV

Při tvorbě českých národních dokumentů z oblasti bezpečnostní politiky a při několik let trvající cyklické debatě o jejich formulačním zpřesňování vzniká množství diskusí. Jednou z nich, možná nikoli nejdůležitější, je diskuse terminologická. Příspěvkem k ní je tato práce.

Bezpečnostní politika a bezpečnostní studia jsou multidisciplinární povahy a v praxi jsou prováděny více resorty. Teoretická výbava zúčastněných odborných disciplín a zainteresovaných státních úřadů je neobyčejně rozličná. Vojenská teorie; teorie mezinárodních vztahů; politologi; krizové řízení jako disciplína manažerské teorie; základy veřejného práva; informatické disciplíny, zabývající se zabezpečením počítačových systémů a komunikací; technické (inženýrské) nauky - to jsou příklady oborů, které mají co říci bezpečnostní politice, které však historicky vznikly každý zcela samostatně a vyvíjely se téměř izolovaně. Platí, že autoři jednoho oboru nahlížejí do základů pojmové a metodologické výbavy oborů spřízněných jen výjimečně. Lze také předpokládat, že řada praktických oborů (policejní složky, záchranáři a hasiči, civilní ochrana, zpravodajské služby) pěstuje „teorii“ (má-li jakou) pouze v interních, tj. veřejné diskusi málo dostupných podobách.

Počátkem 90. let česká bezpečnostní komunita nebyla komunitou v pravém slova smyslu; své teoretické statě vytvářeli vždy pro své odborné publikum zvlášť vojenští odborníci, zvlášť badatelé v oboru mezinárodních vztahů a politologie atd. V praxi je „vlastní obsah“ bezpečnostní politiky prováděn vrcholovými orgány výkonné moci, hlavně zejména v souvislosti s krizovým řízením.

Potíže v komunikaci uvnitř nově se rodícího a multidisciplinárního oboru se odráží i v terminologii. Platí [2], že terminologie každé odborné disciplíny má mít tyto vlastnosti:
1. ustálenost (což zaručuje bezporuchovost komunikace),
2. systémovost (sepětí termínů daného oboru),
3. přesnost a jednoznačnost (včetně definovaného vztahu k synonymům a termín sousedících oborů) a
4. nosnost (schopnost být východiskem při tvorbě dalších termínů).