Česká komunální politika - Juptner

Komunální politika
- je důležitou součástí politického systému. Je 6 249 obcí. Komunální úroveň politiky je v zásadě více uchopitelná pro jednotlivce, než celostátní úroveň, která je vlastně zprostředkována médii. V ČR velmi fragmentovaná municipální struktura. Máme největší množství obcí na počet obyvatel. Z toho vyplývá jiný přístup ke koalicím, stranictví, apod. Nestudují se pouze instituce, ale hlavně jejich funkce (náhled za instituce).
- Existuje i personální fluktuace mezi regionální a národní úrovní politiky. Mnohdy jsou úspěšní starostové nominováni na kandidátky do parlamentu.
Někdy se může komunální politické myšlení promítnout i do národní úrovně.

Máme „deviantní komunální politiku“ - jsou malé, je jich velké množství, je zde jiný stranický systém, jiná soutěživost (všechny teorie předpokládají soutěživé systémy, v české komunální systémy jsou spíše nesoutěživé a produkují jiné koalice). Je tu velké množství nezávislých sdružení, které kandidují pouze na komunální úrovni. Existuje i dysfunkční volební legislativa - např. podmínky pro vstup nezávislých sdružení do politiky, volební systém na komunální úrovni se jeví problematicky.
- V ČR je komunální politika dosti statická a je tudíž absence reforem a diskuze. Je zde spíše horizontální model. Zákopová válka - v důsledku snahy národních politických elit ovládat politiku i na komunální úrovni stranicky, vznikalo velké množství nezávislých iniciativ a sdružení, které později pronikaly i do dalších zastupitelských orgánů, př. hnutí Starostové a nezávislý až na vládní úroveň.
- Zprostředkování zájmů - obce někdy vyjadřují svoje zájmy, jako v severoevropských systémech, obce vytvářejí zájmová sdružení, která jednají s vládou o podmínkách, za kterých budou obce fungovat. Jižní Evropa - kumulace mandátů a osobní vztahy; v ČR je tomu mnohdy obdobně, kdy starosta je zároveň krajský zastupitel a např. senátor.