Dějiny ekonomického myšlení - studijní materiál

I. Starořečtí filosofové(Platón, Aristoteles - 5-4. st. př.n.l.)
a scholastikové ( Tomáš Akvinský (13. st.))

II. Merkantilisté a kameralisté (17. a 18. století)
jde o soustavu ekonomických doktrín, ne škola ekonomického myšlení, byl to odraz raného kapitalismu, zabývali se národní hospodářskou politikou v zájmu státu, jejich doporučení odrážela zájmy vládnoucích vrstev, byli většinou obchodníky, bankéři apod.
a) doktrína obchodní bilance - hlavní téma markantilistického myšlení
- hlavním cílem růst národního bohatství, hlavním zdrojem růstu je zahraniční obchod, , který neviděli v podpoře mezinárodní dělby práce, ale jeho aktivní bilanci. Pro národní hospodářství nejdůležitější rezervy drahých kovů. Nejvážnější omyl: zahraniční obchod pokládali za hru s nulovým sopučtem, vyhrávali ti, kdo měli aktivní, ne pasivní bilanci.
- Doktrína obchodní bilance měla negativní dopad na rozvoj mezinárodního obchodu, vedla k ochranářské obchodní politice zaměřené ne na podporu, ale omezování dovozu - vysoká vývozní cla, vývozní subvence, exportní monopoly, navigační akta a devizové regulace. Exportní monopoly - výhradní právo na obchod s určitým teritoriem, např. britsko-holandská Východoindická společnost (Indie).
- Struktura vývozu a dovozu je důležitá pro dosažení dlouhodobých přebytků = dovoz potravin a surovin, vývoz zboží s vysokým podílem přidané hodnoty, tj. řemeslnické a průmyslové výrobky. Vsoká cla na zahraniční luxusní zboží, otevírání trhu dovozu levného zahraničního obilí, bránění vývozu surovin.
- Mzdy, populace a spotřeba vysoké mzdy jsou nebezpečí pro příznivou obchodní bilanci ( a) zvyšují domácí náklady a snižují konkurenceschopnost domácího zboží a jeho export (b) zvyšují domácí spotřebu a snižují export. Proto kontrola růstu mezd, obhajoba dětské práce. Růst mezd snižuje nabídku práce. Podpora růstu populace - více lidí vyrábí více zboží= zvyšuje export. Vysoká domácí spotřeba nežádoucí.
- Bohatství a peníze - chudoba lidí předpoklad pro bohatství národa. Přehnaná fetišizace peněz. Zejména u pozdních merkantilistů 18. st. - ocenění peněz jako univerzálního uchovatele bohatství a zdroje likvidity. Tito však již viděli vztah mezi množstvím peněz a úrokovou mírou - čím méně peněz v oběhu, tím vyšší úroková míra. Příliv peněz do země dosahovaný z aktivní obchodní bilance snižoval úrokovou míru, zlevňoval úvěr, a tím podněcoval obchod, podníkání, ekonomický růst. Peněžní ekonomika srostlá s reálnou ekonomikou.