Dějiny pedagogiky

Přehled dějinného vývoje pedagogiky

Dějiny pedagogiky jsou disciplínou pedagogiky. Poskytují komplexní obraz o vývoji výchovy jako sociálního jevu, o vývoji výchovných zařízení i o vývoji pedagogické teorie jako zobecnění a reflexe výchovně-vzdělávací praxe. Mezi informační zdroje dějin pedagogiky patří jak díla pedagogických teoretiků, oficiální dokumenty o školství a jednotlivých výchovně-vzdělávacích zařízeních a archivní materiály, tak knihy, časopisecké stati a zprávy k dějinám pedagogiky. Význam dějin pedagogiky můžeme vymezit dvěma základními funkcemi - funkce teoretická, která umožňuje poznat podstatu výchovy a její historické proměny; a funkce prognostická, která zdůrazňuje, že dějiny pedagogiky jsou zdrojem podnětů, zkušeností i varování při tvorbě nových modelů výchovně-vzdělávací práce.

S výchovou jako s cílevědomým a záměrným působením se setkáváme od nepaměti. Pouze se měnily její cíle, obsah, formy i metody. V prvobytně pospolné společnosti, kdy existoval skupinový způsob života, společná práce i společné prostředky, se setkáváme s jednotnou výchovou, jejíž diferenciace vznikla s počátkem dělby páce (muži lov, ženy péče o domácnost). S rozpadem prvobytně pospolné společnosti začíná i sociální diferenciace výchovy. Vědomosti se staly základním nástrojem nadvlády a dominují v přípravě mládeže z řad vládnoucích vrstev. Ve starověkém Egyptě, Mezopotámii nebo Persii se setkáváme s prvními školami, které vznikaly při chrámech a panovnických dvorech. Učilo se psaní, základy věd, medicína, stavebnictví i vojenství.