Delikty v římském právu

Crimen = protiprávní čin, který ohrožovaly zájmy celé společnosti -> zvláštní oddíl práva veřejného (množné číslo: crimina)

Delikt
- ne jakýkoliv zásah do cizí zájmové sféry, ale vždycky se muselo jednat o zásah určitého typu (zásah proti určitým statkům určitým způsobem)
- = útoky proti zájmům osob soukromých (Delicta) -> součást práva soukromého - přesněji majetkového, protože dávala vzniknout pouze nárokům jednotlivců na pokutu (pokutu a náhradu škody)
- = vědomý a zaviněný zásah do cizí zájmové sféry, se kterým právní řád spojuje vznik obligace, tj. vznik nároku a povinnosti zaplatit soukromou pokutu anebo nahradit způsobenou škodu
- dělení: civilní + praetorské -> ze všech příslušely poškozeným „actiones poenales“ proti pachatelům -> každá žaloby pak měla vlastní technické označení podle deliktu (actio furti, actio doli, aj.)
- předpoklady vzniku:
o zásah pachatele musí být objektivně protiprávní (např. nutná obrana není objektivně protiprávní)
o způsobilost pachatele spáchat bezpráví vědomým činem (pachateli tedy nemohou být děti, nedospělci šílenci a právnické osoby)
o bezpráví lze klást pachateli za vinu (když mu lze vytýkat, že bezpráví chtěl)
- základní pojmy:
o dolus = zlý úmysl (učebnice 184) -> pachatel za dolus odpovídá vždycky
o culpa v užším slova smyslu -> nedbalost