Detence a držba

1. Výklad pojmů

Detence i držba tvoří část oprávnění vlastníka, ale zároveň mohou být i samostatnými právními instituty. Detence (detentio, naturalis possessio) pochází od slovesa tenere -dotýkat se. Spočívá totiž v tom, že fyzická osoba (právnická osoba se dotýkat nemůže) věc uchopí. Toto navenek se projevující viditelné nakládání s věcí tvoří tzv. corpus, tělesnou složku užívání věci. Detentor tedy musí mít pouze tělesnou možnost dotýkat se věci, nakládat s ní, ale nemá vnitřní složku, složku volní, která spočívá v úmyslu nakládat s věcí jakoby byla jeho vlastní (animus rem sibi habendí). Detentorovi tento úmysl chybí. Tím se odlišuje od držitele (držba = possessio), neboť držitel je osobou, která se věci jednak může dotýkat (nakládat s ní) a dále má úmysl činit to jako vlastník. Pokud je tento úmysl podnícen dobrou vírou, tedy ze všech okolností případu vyplývajícím přesvědčením, že svou držbou osoba nezpůsobuje nikomu újmu, je držitelem v dobré víře {possessor bonae fidei), pokud naopak ví, že k této držbě oprávněn není a přesto hodlá s věcí nakládat jako vlastník, jedná se o possessora malae fidei, držitele ve zlé víře, zlovolného. Jejím např. zloděj. U detence a detentora chybí volní složka a tudíž se nerozlišuje dobrá či špatná víra.