Evelyne Sullerotová: Krize rodiny

1. světová válka- nedostatek mužů a tedy nízká porodnost.
2. světová válka zasáhla všechny evropské rodiny (od Atlantiku po Ural, polární kruh až Středozemní moře). Oběti (bombardování, střílení) v rodinách, deportace všech věkových kategorií, lidé přesídlováni. (Vyvraždění židovských a cikánských rodin. Vyhlazení a rozbití rodin polských, slovanských, germánských, jihoevropských, severských, protestantů, katolických, bezvěrců, fašistů, nacistů, republikánů i komunistů.- všech) /str. 7/

VÁLKY: „UZAVŘENÁ RODINA -) SOBĚSTAČNOST“
V době válek byly drsné podmínky a rodina nemohla rozhodovat o svém osudu. Společnost nebyla industriální- vyráběly se jen zbraně, vidíme zoufalé návraty k půdě, někdy i politicky zmanipulované (Francie). Rodina se semkla, aby přežila: dělnické i buržoazní rodiny přidělovaly svým členům každodenní úkoly, jak vydělat, jak se uživit, (obléci se). Matka vše zvládající se těší velké vážnosti (to vymizí s návratem blahobytu). Nikdo se o rovnoprávnost obou pohlaví či nezávislost nestará-lidé mají jiné starosti. Spí v jedné místnosti namačkaní na sebe -) teplo. Po válce se všichni hledají, desetitisíce párů se rozpadnou, lidé začínají žít znovu. Všude bída, epidemie- vysoká dětská úmrtnost. /str. 9/ Totalitní fašistické či nacistické režimy, ještě méně komunistické, si rodiny nevážily -) snažily se rozdrobit rodinná pouta a každého rodinného člena začlenit do nějaké masové organizace (cvičení na stadionech, práce na stavbách, poslouchání Vůdce. Strana a Vlast nahrazovaly rodinu). Přitom tyto režimy ale podporovaly porodnost. /str. 10/