Farmakognosie (Podle Českého lékopisu 2009)

FARMAKOGNOZIE
- věda o léčivech přírodního původu
- vznik, využití a terapie vhodnými látkami (léčiva i pomocné látky) v humánní a veterinární medicíně (chemie přírodních látek)


Historie
- na léčivé rostliny se přišlo metodou pokusů a omylů
- Egypt - Ebersův papyrus  obsahuje výčet a způsoby zpracování rostlin, použití na choroby i předpisy, 1500 př. n. l.
- Řecko, Řím - Demokritos - sestavil první antický seznam léčivých rostlin, čerpal z egyptských zdrojů
Hippokrates - nemoci vysvětloval přirozeným způsobem
Teofrastos - zakladatel botaniky
Plinius  1000 léčivých rostlin - jejich popis i použití
Dioskorides  „De materia medica“ (500 léčivých rostlin, zpracovávání, sušení i falšování)
středověk - 12.stol. kláštery  pěstování léčivých rostlin v klášterních zahradách - Mattioliho herbář - překlad od Tadeáše Hájka z Hájku
Arábie - o problematice léčivých rostlin, vynález přípravy etanolu
přelom 15. a 16. stol. - Paracelsus  chemické látky, ne celé rostlina, ale látky v ní obsažené jsou vlastními léčebným principy
17.stol. - objev mikroskopu (Leeuwenhoek)  vznik systematické botaniky
19. stol.  izolace a identifikace látek
1825 - slovo „farmakognozie“ se poprvé objevilo v diplomové práci německého studenta („farmakon“-lék, “gnozie“-poznání) za zakladatele moderní farmakognozie je považován Švýcar Tschürch
1922 - Masaryk položil základ - „Ústřední poradní sbor pro léčivé rostliny“ - na ministerstvu zdravotnictví v každém okrese 1 odborník, od roku 1923
Přírodní léčivo je produkt metabolismu rostlin a živočichů používaný k léčbě a prevenci chorob


Droga
- sušená či jinak konzervovaná upravená nebo neupravená část rostliny nebo živočišný orgán, část nebo produkt sloužící k výrobě léčiv nebo přímo používaný k léčivým či technickým účelům
- názvosloví drog - dvouslovné (1. název orgánu nebo produktu, 2. matečná rostlina,která drogu poskytuje; rod, ke kterému rostlina patří nebo přímo rostlinný druh) + ke každé droze se uvádí matečná rostlina a čeleď (výjimka Lycopodium)
- látky v drogách - účinné látky - hlavní farmakologický účinek = léčí, látky vedlejší (kofaktory) - ovlivňují účinek hlavní skupiny, látky balastní (vadí nebo nevadí)
- rozlišujeme látky primární (základní - nízkomolekulární karboxylové kyseliny, AMK, tuky, cukry) a sekundární (tvoří se v rostlinách z látek primárních, mají ohraničený taxonomický výskyt, pro jejich produkci je nutný specifický enzymatický systém - není přesně známo, proč se tyto metabolity tvoří)