Fyziologie dýchání - studijní text

1. Plicní ventilace
1.1. Mechanika dýchání
Plíce a hrudník jsou pružné struktury tesne na sebe naléhající. Mezi viscerální a parietální pleurou je šterbina (cavum pleurae) vyplnená malým množstvím tekutiny. V prubehu ontogenetického vývoje hrudník roste rychleji než plíce, které jsou v dusledku adhesivity pleurální tekutiny roztahovány. Hrudník tak udržuje primerený objem hrudní dutiny a tím i urcitý objem vzduchu v plicích.
Výmena vzduchu mezi zevním prostredím a alveoly (plicní ventilace) je zajištována zmenami objemu plic a hrudníku v prubehu dechového cyklu. V klidové poloze je tlak vzduchu v dýchacích cestách a plicích roven tlaku atmosférickému. Pri vdechu, inspiriu, se objem plic zvetšuje a intrapulmonální tlak klesá pod hodnotu tlaku atmosférického. Tím se vytvárí tlakový gradient mezi okolní atmosférou a alveoly a vzduch proudí dovnitr. Na vrcholu vdechu je tlak intrapulmonální opet roven tlaku atmosférickému. Pri výdechu, exspiriu, se tlakové pomery obrací. Objem hrudníku a plic se zmenšuje a hodnota intrapulmonálního tlaku prevýší hodnotu tlaku atmosférického. Proto proudí vzduch z plic do atmosféry. Zmínené tlakové rozdíly ciní pri klidném dýchání asi 0,2 kPa (obr. 1). Hrudník mení objem v zásade dvojím zpusobem:
1) poklesem bránice, který zvetšuje jeho objem, nebo vzestupem bránice, který objem zmenšuje. Zmeny probíhají ve smeru kraniokaudálním.
2) Vzestupem nebo poklesem žeber, které mení predozadní a prícný rozmer hrudníku a plic.