Geopolitika - studijní opora

V úvodních pasážích kapitoly pojednávající o politické geografii jsme uvedli, že tato byla často chápána jako součást geopolitiky, a vice versa. Geopolitika je však dnes zcela samostatným oborem, který má ze všech politologických disciplin nejblíže k mezinárodním vztahům. V centru její pozornosti leží především problematika teritoriálně-politického uspořádání světa zkoumaná v globální perspektivě. Podle M. Kupky (2001): „je geopolitika vědou, která se snaží vysvětlovat zákonitosti mezinárodních vztahů pomocí geografie, a primárně se zabývá tématy, která se nacházejí na rozhraní mezi sociálním a přírodním prostředím člověka“.
Geopolitiku (přesněji geopolitické teorie) můžeme dělit podle několika kritérií. První teoretické koncepty, které již můžeme označit za geopolitická zkoumání, se objevily koncem 19. a začátkem 20. století. Pro první směr, kterým se budeme zabývat, je charakteristické silné ovlivnění sociálním darwinismem. Jeho autoři, F. Ratzel a R. Kjellén (částečně i K. Haushofer), prosazovali nutnost teritoriálních záborů pro „přežití“ státního organismu. Díky tomuto způsobu argumentace proto v odborné literatuře tento směr geopolitiky bývá označován jako Organic State Theory (Glassner, 1996).
Ve stejnou dobu se v anglosaském prostředí objevuje jiný přístup, který se snaží o globální reflexi světového vývoje. Cílem takového zkoumání bylo zjistit, zda a případně nakolik je chování jednotlivých zemí (především jejich zahraniční politika) ovlivněno geografickými determinanty. Pokud ano, zda je z takového chování možno vyvozovat nějaké obecně platné závěry. Tomuto globálnímu přístupu, jehož nedílnou součástí byla snaha o přímé ovlivnění zahraniční politiku své země, se dostalo názvu geostrategie. Za prvního geostratéga bývá považován A. T. Mahan, následován H. J. Mackinderem, N. J. Spykmanem, A. P. de Severskym, S. B. Cohenem a dalšími.