Gravitační a elektrické pole

Gravitační a elektrické pole

Newtonův gravitační zákon
Aristotelés (384 - 322 př. n. l.) předpokládal, že na tělesa působí síla směřující svisle dolů. Proto jsou těžké předměty (skály tvořící placatou Zemi) dole a lehké předměty (vzduch) nahoře. Představa, že je Země placatá byla tedy docela dobře zdůvodněná. Zároveň se předpokládalo, že nebeská tělesa se řídí jinými zákony než platí na povrchu Země (nakonec, kdyby byl Měsíc přitahován k Zemi, dalo by se čekat, že na ni spadne).
Isaac Newton si v roce 1765 uvědomil, že když Měsíc obíhá kolem Země, má dostředivé zrychlení a musí na něho působit dostředivá síla. Směřuje-li síla, působící na Měsíc do středu Země, lze očekávat, že s ní má Země něco společného. Newton si uvědomil, že síla udržující Měsíc na kruhové dráze kolem Země má stejnou podstatu jako síla přitahující tělesa k Zemi. Odvodil tak Newtonův gravitační zákon.