Jacques Le Goff - Intelektuálové ve středověku

Předmluva
- užití výrazu "intelektuál" - snaha přesunout pozornost od institucí k lidem a začlenit univerzity do dějinných souvislostí, užití opodstatněné a užitečné
- motivován studií Giovanniho Santiniho věnované vzniku univerzity v Modeně koncem 12. stol.
- dělba práce, město, nové instituce, jednotný kulturní prostor celého křesťanského světa - základní rysy nové intelektuální podoby západního křesťanství na přelomu 12. a 13. stol.
- spojení s městem je pro intelektuála ve středověku určující
- zásadní rozdíl mezi školou městskou a klášterní
- příklon některých klášterních řeholí k univerzitnímu vzdělání
- západ - tři cesty k moci: původ, bohatství a los
- vysoké církevní hodnosti - většinou jen pro aristokraty
- intelektuálové představují především organický prvek věrně sloužící církvi i státu
- významní intelektuálové 13., 14. stol - Abelárd, Tomáš Akvinský, Viklef a Siger z Brabantu
- působení tří center - klerikálního, monarchického a univerzitního, funkce - duchovní, politicko-vojenská a vzdělávání
- Petr Comestor - Církevní dějiny - nejnovější intelek. poznatky doby
- problém s hranicí mezi univerzitními vzdělanci a literáty 13.-15. stol
- důležitost dokumentace, sféra každodenního života (vzniká antropologie střed. intelkt.), zapojení univerzit do politického života
- rozdíl mezi vzdělanci karolínské renesance a období, kdy převažovala městská kultura
- krize univerzit - 1270-1277 - vyhlášení doktrinálních omezení pařížského biskupa Etienna Tempiera
- někteří univerzitní vzdělanci jsou zároveň humanisté, aniž by přitom univerzity zavrhli
- pozdní scholastika se zdá být osobitější, tvořivější a celkově na vyšší úrovni, než se prozatím soudilo
- městem a prací na univerzitě zformovaný intelektuál středověku, přeurčený chopit se vlády na křesťanským světem, jehož nezadržitelný rozpad již započal, mizí ze scény
Jacques Le Goff, listopad 1984